V lesích nad Jirkovem děti válčí i probírají dějiny

JIRKOV (soš) — Každou neděli si několik dětí a dospělých oblékne maskáče, sbalí batohy, zbraně a na zhruba čtyři hodiny zmizí v jirkovském lese. Airsoftový kroužek S.O.G. ovšem není jen o bezduchém střílení do sebe, ale také o spolupráci, znalostech potřebných k přežití, vlastenectví a dějinách naší země.

Čtyři velitelé, zdravotnice a přibližně dvacítka dětí v plné polní se sešli v mrazivé nedělní dopoledne na domluveném místě a odtud se vypravili na dlouhý pochod hlouběji do lesa stavět přístřešek, rozdělit se do družstev a zaujmout pozice. Koho trefí kulička z airsoftové pistole při improvizované válce, zvedne ruku a odchází z boje jako poražený. Všichni poslušně poslouchají jednotlivé velitele, plní úkoly na čas, a na větší vzdálenosti se domlouvají vysílačkami. Jako na opravdové vojně. Jen někteří z vojáků ještě ani nechodí do školy. „Už jsem založil dva oddíly předtím v jiných městech, dnes z těch dětí vyrostli slušní dospělí. Myslím, že vojna tady chybí,“ vypráví Jan Okénka, který jirkovský oddíl založil před dvěma lety. Hlavním impulzem bylo vyhnat děti od počítačů ven, ale také naučit je se chovat se slušně a umět se bránit.

„Základ výbavy jsou pořádné outdorové boty, oblečení do lesa v barvě, která splývá s přírodou a bágl ve kterém musí všichni mít například buzolu, krabičku poslední záchrany, ochranné brýle na oči nebo svítilnu,“ vypočítává základní vybavení malých vojáků Petr Kozák, který je jedním z pěti velitelů. A dodává, že co se týče zbraní, používají airsoftové. Nejmladší mají manuální pistole s ohledem na váhu a manipulativnost, starší již používají velké s elektrickým pohonem. „Každé družstvo pak už má svůj program, který dělá, v něčem se zdokonaluje, například v práci s mapou, zdravovědě nebo pořadové přípravě, probírají se dějiny. A pokud je zrovna nějaké významné výročí, připomeneme si ho, vysvětluje Kozák, který dě-tem kromě jiného předává své zkušenosti přímo z armády. „S.O.G. navazuje vlastně na první speciální jednotku vy-tvořenou u nás. Kromě jiného děti učíme, že je potřeba spolupracovat a držet při sobě, protože nejen v armádě, ale i v životě se dosáhne víc, když se spolupracuje, také se učí disciplíně, kázni, pořádku.”

Tým ještě nabízí poslední volná místa. „Nově jsme otevřeli vojenskou školičku od 5 do 8 let, tam se vejdou zhruba ještě tři kluci nebo holky, pár míst je i v oddíle od 8 do 12 let. Na první zkušební měsíc dětem výbavu půjčujeme. Scházíme v lese, teď jsme od města získali prostor, tak už budeme mít i vlastní klubovnu,” uzavírá Jan Okénko.