V Uhrovic mlýně mají velbloudy pro radost

Vedle poníků, prasat a kravky působí velbloudi trochu jako zjevení. „Manžel navštívil cirkus v Kralupech a strašně se mu velbloudi líbili, tak ho napadlo si je pořídit,“ vzpomíná Vlasta Durlinová. Zjistili jsme, že to jsou strašně nenáročná zvířata, pocházejí z Asie, z oblastí pouště Gobi, kde bývají v zimě třicetistupňové mrazy, takže jim zimy nevadí a dokonce mají rádi sníh.“ Chundelatý hřebec se jmenuje Efendi, je mu 4,5 roku, se stejně starou Safirou  jsou chovný pár.  V televizi říkali, že samec se musí kastrovat, jinak jsou divocí, ale tenhle je mazel, mírný a hodný, i když není kastrovaný.  Rozhodně nechce kousnout, jak si někdo myslí. Je to krásné zvíře, krotké, na stravu nenáročné, nemusí se kovat jako kůň.  Za kus chleba je Efendi schopný dělat kotrmelce. Syn s nimi dokonce jezdí do lesa na houby, a projdou i místa, kam by se kůň nedostal, zvládají krpály, a když třeba spadne, tak se mu nic nestane, to kůň by si zlomil nohu.  Dá se na něm jezdit i bez sedla, ale syn si jej ušil. Když jsme byli v potřebách pro jezdectví, neměli na velbloudy kupodivu nic. Přitom je to sice v jiných zeměpisných šířkách, ale naprosto normální domácí zvíře,“ směje se Vlasta Durlinová.

Máme velbloudy v podstatě pro radost,“ vysvětluje, ale netají se tím, že by byli rádi, kdyby se jim podařilo odchovat mladé: Zatím je to jenom koníček.  Mám mléko, snažím se dělat sýry, tvaroh, ale je to pořád ještě pro známé a pro rodinu, není to žádná velkovýroba. Přes léto nám sem jezdí hodně přátelé, známí, máme pro ně ubytování. Máme ale v plánu mít tady ubytování, asi formou klubu, chceme pořádat semináře, cvičení,“ prozrazuje, kterými směry se ubírají jejich úvahy o budoucnosti.