V dubnu začne v Chomutově platit opatření namířené proti spekulacím s byty. Bezdoplatkové zóny vyženou lidi z ubytoven

CHOMUTOV (soš) — Od dubna letošního roku mají v Chomutově začít platit takzvané bezdoplatkové zóny. Radnice chce tímto krokem bojovat proti spekulacím s byty, tedy s jejich pronajímáním za přemrštěné částky nepřizpůsobivým, kteří pak narušují soužití v domech, ale i celých sídlištích. Nájemníci, kteří po 31. březnu uzavřou novou smlouvu, tak budou mít stále nárok na příspěvek na bydlení, ale přijdou o navazující dávku — doplatek na bydlení. Jenže: V ubytovnách, kde končí často ti nejchudší, může mít opatření fatální důsledky. Ubytovny nejsou byty, a tak zde klienti nemají nárok na příspěvky, ale pouze na doplatky na bydlení. Tuto „dávku poslední záchrany“ ovšem město zruší.

„Ti lidé se ale jen tak nevypaří,“ říká provozovatelka jedné z ubytoven v chomutovské Tovární ulici Kateřina Ontko.

Jak předpovídá, tato vrstva obyvatel se pak dostane do neřešitelné situace: Buď skončit „pod mostem“ nebo hledat cestu do bytů, kde opět získají nárok na příspěvek na bydlení. V tom případě město — potažmo stát — nic neušetří; jen těmto lidem bude v konečném důsledku vyplácet víc, než jen doplatek na bydlení v ubytovnách.

Takzvané opatření obecné povahy se bude týkat sídlišť Březenecká, Kamenná, Zahradní, Písečná a území ohraničeného ulicemi Palackého dále pod silnicí 1/13, Čelakovského, Vinohradská, Pražská, Tovární. A právě v poslední zmíněné ulici, kde kromě průmyslových objektů nestojí žádné domy, provozuje ubytovnu Kateřina Ontko se svým manželem.

„Hlavním problém lidí, kteří k nám přijdou, je, že nemají třeba ani na zařízení bytu a kauci,“ vysvětluje provozovatelka. „Tady mají pokoj s postelí, základním nábytkem, lednicí, mikrovlnnou troubou a televizí. Pračka, koupelna, toalety a kuchyně jsou společné.“ V případě, že jsou na dvoulůžkovém pokoji dvě osoby, platí každá 3 800 korun měsíčně, jedna osoba na pokoji pak 5 tisíc, děti platí individuálně podle věku 500 až tisíc korun. Cena zahrnuje i veškeré energie. „Máme hřiště pro děti, bazén, spolupracujeme s Člověkem v tísni při vzdělávání dětí. Pořádají se u nás i přednášky pro dospělé, třeba o dluhové problematice. Na naši ubytovnu jezdí krajští zastupitelé i lidé z ministerstva, a to na prohlídku, jak ubytovna může fungovat,“ dodává Ontko s tím, že se zdejší osazenstvo snaží motivovat i k veřejně prospěšným pracím a je nápomocna jim jejich situaci řešit.

Procházíme čistou chodbou a nahlížíme do pokojů, za které by se takříkajíc nemusela stydět žádná hospodyňka. „Mám 2 200 korun životní minimum, k tomu mi sociálka doplácí 4 tisíce na bydlení. Jsem tu sama, takže platím 5 tisíc korun a na živobytí mi zbyde dvanáct set,“ vypočítává Agnesa Brychtová, které zbývají jen tři roky do důchodu. „Kdybych na doplatek neměla nárok, skončila bych na ulici,“ dodává.

O svůj osud se obává i máma pěti dětí, která bydlí ve vedlejší budově: „Teď mi nabídli azylák, ale jen na půl roku. Když odtud odejdu a do půl roku nic neseženu, už se sem nebudu moct vrátit, protože ztratím nárok na doplatek,“ vysvětluje.

S modelovým příkladem matky pěti dětí, která se ze dne na den ocitne bez střechy nad hlavou, Nástup oslovil Sociální služby Chomutov, které mimo jiné provozují azylový dům v ulici Písečná, jenž nabízí oddělení pro muže, ženy a oddělení pro matky s dětmi. „Pokud by výše popsaný zájemce o službu oslovil náš azylový dům v současné době, bohužel bychom museli matku s pěti dětmi informovat, že náš azylový dům nedisponuje potřebnou kapacitou, a odkázali bychom ji na pomoc pracovníků Oddělení sociálně–právní ochrany dětí chomutovského magistrátu. Popřípadě bychom jí nabídli možnosti jiného ubyování — jiný azylový dům či ubytovny v regionu. Předáme jejich písemný seznam a případně pomůžeme s oslovením daného zařízení,“ nastiňuje současnou situaci Drahomíra Kačerová, vedoucí Azylového domu Písečná.

Azylový dům připravuje rozšíření kapacity, konkrétně o oddělení pro rodiny s dětmi. Pokud by volná kapacita byla, mohla by být tato matka s dětmi řádně ubytována a odeslána na příslušný Úřad práce za účelem registrace či vyřízení potřebných dávek. „Z našeho pohledu je důležitý doplatek na bydlení, z něhož je hrazen pobyt v azylovém domě, dále z pohledu matky se jedná o příspěvek na živobytí, přídavky na děti, a pokud se jedná omatku samoživitelku, pomůžeme jí s vyřízením výživného na děti a svou osobu, jedná–li se o děti do tří let věku,“ doplňuje Drahomíra Kačerová.

„V systému sociálního bydlení je připraveno 10 bytů a postupně jich přibude dalších 40, máme čtyři byty Na půl cesty a provozujeme rozsáhlou terénní činnost, která pomáhá tíživým životním situacím předcházet. Jde opravdu o záchranný kruh. Snaží se vytvořit odpovídající podmínky pro všechny, kteří mají zájem zde řádně žít,“ doplňuje tiskový mluvčí Magistrátu města Chomutov Tomáš Branda a dodává, že vyhlášení bezdoplatkových zón neřeší vlastníky a provozovatele. Je systémovým opatřením, které má zachovat stejnou míru bezpečnosti ve městě. Cílem opatření tedy není jen zamezit spekulacím s byty, ale také zabránit migraci problémových osob a nezhoršovat bezpečnostní situaci v jednotlivých lokalitách.

„Zavedení bezdoplatkových zón nic neřeší, naopak problémy ještě prohloubí. Je jasné, že lidé v sociální nouzi nezmizí, jen se přesunou někam, kde se jejich problémy zhorší. Ve výsledku na to doplatí úplně všichni. Je to takové populistické plácnutí. Místo, aby se řešily konkrétní problémy konkrétních lidí, zavede se plošné opatření, které vše akorát zhorší. Ale politici si umyjí ruce, řeknou, že udělali, co mohli, můžou si udělat čárku. Je to hodně krátkozraká záležitost,“ říká Kateřina Ontko s tím, že jako provozovatel není na ubytování lidí v nouzi závislá, tedy ani nemusí přijímat zájemce, které jí posílá sociální odbor. „Ti lidé, kteří sem přijdou, ale často už jinou možnost nemají,“ vysvětluje Kateřina Ontko, proč ji tento problém nenechává lhostejnou.