František Cafourek naposledy. Legendární rakovnický fotbalista a žertéř v knize svého syna

„Myšlenka na tu knihu vznikla v roce 2007, protože to bylo čtyřicet let od roku, kdy můj otec zemřel,“ vzpomíná Petr Cafourek. „Tehdy mě napadlo, že bych mohl udělat vzpomínkovou publikaci. Nechci říci knihu, protože to mělo být pro pár známých. Ale jak jsem začal kontaktovat žijící pamětníky, tak každý říkal: To by bylo dobré, já by ch to chtěl taky, tak jsem si dělal čárky, a když jich byla asi stovka, řekli jsme si se ženou, že to vydáme jako knížku. Potopil jsem se do toho, asi rok trvalo posbírat materiály, jezdil jsem po celé republice a samotného mě překvapilo, co jsem se všechno dozvěděl,“ říká Petr Cafourek. „Ani moje máma to často nevěděla. Hrozně mě třeba překvapilo, že po roce 1946, když otec přestoupil do Teplic, kde hráli ligu, je mnoho pamětníků, kteří si ho dodnes pamatují. Byl jsem také překvapený, jaké fotky jsem dokázal sehnat, včetně té z jeho setkání s Otou Pavlem, Masopustem a dalšími známými osobnostmi.“

Čtenáři se v knize dozví nejenom to, že František Cafourek byl jeden z nejlepších rakovnických fotbalistů třicátých až padesátých let, opora zdejší Olympie a později týmu Teplic a jen z patriotismu odmítl nabídku hrát za pražskou Slavii a vrátil se do rodného města. Ze vzpomínek také silně vyplývá, že František Cafourek byl i vynikající soustružník a hlavně kamarád, který nezkazil žádnou legraci. Pro ilustraci snad můžeme otisknout příhodu, která se stala po zápase u soupeřů v místní restauraci. Když šli hráči k autobusu, vzali jednoho mladého hráče mladistvého vzhledu za ruku a oslovili atraktivní ženu: „Nezlobte se, máme na vás prosbu. My jsme tady hráli fotbal a je tu s námi mladší bratr, a teď jsme byli v restauraci a trošku jsme upili a jemu se chce na záchod a my si nejsme jisti, jestli to zvládneme. Tak vás chceme poprosit, jestli byste ho nedala vyčůrat.“

O popularitě knihy, kterou lze koupit jen v rakovnickém Copy centru v Nádražní ulici svědčí i fakt, že tři výtisky, které jsou v městské knihovně, jsou neustále vypůjčené. „Svědčí to o tom, že zájem o knihu je, koluje mezi lidmi,“ říká Cafourek mladší.  „Teď jsme udělali druhý dotisk, a tím to ale končí,“ dodává. „Ne, že by mě to nebavilo, ale je tu i ten fakt, že lidi, které to může oslovit, jsou již v letech, dnešním mladým lidem již ta kniha nic neřekne a spektrum potenciálních zájemců, které kniha může potěšit, se zužuje. Mnoho z lidí, které jsem kontaktoval, když vznikala první knížka, již dnes nežije.  Samozřejmě že ty knihy ubývají, a v prosinci se může stát, že někdo přijde, a již nebudou,“ uzavírá Petr Cafourek.