Poetická vernisáž Červené a bílé Evy Fošenbauerové

Podbořany - Výstava fotografky, spisovatelky a výtvarnice Evy Fošenbauerové „Červená a bílá“ je k viděni v podbořanském muzeu. Vernisáž proběhla v závěru listopadu. „Bydlíme s manželem v Podbořanech teprve od letošního února, a tak jsem byla zvědavá na zájem návštěvníků. Ale večer v muzeu byl víc než pohodový,“ přiznává autorka. Kdo přišel na její vernisáž, jistě nelitoval.

Posluchači mohli vnímat předvánoční atmosféru všemi smysly. Fotografie zachycují přírodu i historii z různých míst naší země. U každé fotografie si návštěvníci mohou přečíst čtyřverší, které přibližuje, proč a jak záběr vznikl. Protože výstava trvá celý prosinec a leden v novém roce, nechybí PF 2019.

Vernisáž zahájil Martin Cyprian, kulturní referent města Podbořan. A pak už zněla jen příjemná hudba, zpěv a poezie. Autorčin kamarád muzikant Jiří Šámal přijel až z Prahy a jistě mile překvapil nové posluchače hrou na netradiční hudební nástroj Hang Drum.

Ze svých veršů Eva Fošenbauerová zarecitovala úvod k výstavě a také básně o fotografech, o vodě a na závěr básně, které vypovídají o jejím romantickém vztahu k přírodě a historii naší země. Básně „Chtěla bych…“ a „Čekání na Malého prince“ autorka psala před mnoha lety v době studií na Gymnasiu Slaný. Je v nich vyjádřeno její celoživotní zaměření na přírodu, touha po poezii a výtvarné cítění. „Jsem optimista a romantik,“ říká o sobě Eva Fošenbauerová.

„Protože s Jirkou jsme zahajovali i jiné vernisáže třeba ve Slaném a Horoměřicích, oba jsme si další společné vystoupení v muzeu užívali,“ řekla paní Eva a dodává: „Ráda bych poděkovala Martinu Cyprianovi za milé přijetí v Podbořanech a pomoc při organizování výstavy. Jistě tato výstava nebude mojí poslední. Velké díky patří mému manželovi za podporu a trpělivost, kdy fotografuji, píši básně a sedím u počítače. A samozřejmě děkuji všem milým návštěvníkům. Těm, kteří byli na vernisáži, i dalším, kteří přijdou do muzea, kde mohou vidět i moje publikace z nakladatelství Portál a Albatros“.

Eva Fošenbauerová celý život pracovala jako učitelka mateřské školy a z toho 22 let byla ředitelkou dvoutřídní mateřské školy. Nyní je asistentkou pedagoga v MŠ Bratří Čapků. Spolu s výtvarnicí Renatou Frančíkovou vytvořily publikace pro nakladatelství Portál Praha (Šimonovy pracovní listy 13, 15, 17 a 22, knihu Pohádky a hry z kouzelné skříně). V Portálu jí vyšla kniha Veselý rok s pohádkami, který ilustrovala Patricie Koubská. Nakladatelství Albatros v říjnu 2017 vydalo knihu E. Fošenbauerové Parádivá žížala s ilustracemi R. Frančíkové.

„Ráda fotografuji přírodu, památky a cokoli krásného, co mě zaujme. V různých časových etapách jsem vytvářela obrazy např. olejovými barvami, mastnými pastely a perokresbou. Do novin a časopisů píši články a posílám fotografie. Ráda píšu a recituji poezii,” prozradila autorka.

A víte, jaké přání mívá básník a fotograf?

Přání fotografa

Fotograf o poezii prosí, když hledáčkem se dívá,

Počkají na něj i kapky rosy a déšť jim tiše zpívá.