Po památkách lounského architekta Františka Hiekeho 2. díl

Na stránkách našeho týdeníku vám v několika týdnech přiblížíme osobnost jednoho z nejvýznamnějších lounských stavitelů architekta Františka Hiekeho, od jehož narození uplynulo 120 let. Mezi jeho největší díla patří lounská nemocnice, vodárenská věž, kostel Církve československé husitské i řada rodinných domů. Postupně vám budeme jednotlivá díla představovat.

Největším koníčkem pana stavitele bylo veslování. Jeho rodný dům stál přímo u břehu řeky Ohře naproti Veslařskému klubu. Ten jeho otec spoluzakládal a všechny své čtyři syny k tomuto sportu ve-dl. Kromě výborných výsledků, kterých lounští veslaři dosahovali, je spojovalo i pevné přátelství. Scházeli se i ve svém volném čase a společně debatovali.

V době okupace se velmi ostře vymezovali vůči nacistům, až nakonec došlo k jejich zatýkání. Jako prvního odvedlo gestapo v roce 1941 pana Hiekeho, který byl tehdy předsedou klubu. Pan Hieke byl deportován do koncentračního tábora v Mauthausenu.

Na rozdíl od svých kamarádů z veslařského klubu, kteří byli krátce po atentátu na Heydricha v roce 1942 zatčeni a nemilosrdně popraveni, pan stavitel koncentrační tábor přežil a v roce 1945 se vrátil domů. Zbylí členové veslařského klubu ho opětovně zvolili do svého čela.

Na tato léta ráda vzpomíná paní Hana Benešová. „Tehdy jsem byla mladé děvče. Se svými kamarádkami jsme se vždy těšily na tzv. Benátské noci, které pan Hieke pořádal. Byla to krásná oslava s lampiony a lodičkami na řece. Pro nás děvčata nezapomenutelný zážitek. Bohužel, Benátské noci byly po roce 1948 zrušeny a jejich nová podoba se vrátila až po více než čtyřiceti letech v podobě oslavy řeky Ohře při lounském letním vábení.”

Z Mauthausenu se však vrátil s vážně podlomeným zdravím. Trpěl chronickým onemocněním ledvin a musel se podrobit dlouhodobé rekonvalescenci. Poté se ujímá opět práce ve své firmě. V prosinci roku 1947 je jmenován do stavební komise pro výstavbu nové budovy Vrchlického divadla v Lounech. Pak přichází únor 1948 a události s tím spojené. Jeho firma je zestátněna, jeho syn je zatčen a uvězněn za protistátní činnost a zdraví pana architekta se neustále zhoršuje. Dne 1. září 1956 v pouhých 58 letech svůj boj o život vzdává. Na své přání je pochován do rodinné hrobky naproti vchodu kostela Svatého Petra na hřbitově v Lounech.