Duchovních, kteří by chtěli sloužit v armádě, je málo, říká vojenský kaplan 4. brigády rychlého nasazení v Žatci

Vojenský kaplan je duchovní pro vojáky nějaké jednotky. Je součástí vojenského personálu a jeho hlavním úkolem je být poradcem pro velitele, v oblasti vojenské etiky, lidských hodnot, morálky a mezilidských vztahů. Kaplan Pavel Brichta z Líčkova se stará o vojáky žatecké 4. brigády rychlého nasazení. S nimi absolvoval již dvě zahraniční mise v Afghánistánu. Z jedné z nich, při níž zažil i úmrtí českých vojáků, se před nedávnem vrátil. Jak tráví vojenský kaplan Štědrý večer, jak ho lze rozeznat od ostatních vojáků, a kdy ho jednotka nejvíce potřebuje? Na to a další zajímavé informace jsme se zeptali Pavla Brichty.

• Jak dlouho jste již vojenským kaplanem?

Vojenským kaplanem jsem od roku 2011, takže už sedm let.

• Studoval jste teologicky zaměřenou školu?

Mám vystudovanou Husitskou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 2000 jsem duchovním Církve československé husitské.

• Musel jste být vysvěcen na kněze?

Ano, právě toho roku 2000.

• Byl jste na vojně?

Na vojně jsem nebyl (smích). Mám modrou knížku (smích).

• Ale jestliže jste vstoupil do armády, nějakou průpravu jste mít musel…

Každý, kdo vstupuje do armády, musí projít kurzem základní přípravy ve Vyškově. Vše je jiné, než bývávalo dříve, ať jde o postupy, taktiky, zbraně a další.

• Jak vás toto povolání vůbec napadlo?

Minulý hlavní kaplan Armáda České republiky byl můj spolužák z Husitské teologie. Oslovil mě s nabídkou, jestli bych tento typ duchovenské služby nechtěl zkusit. Já jsem kývnul, protože se mi to zdálo jako dobrá výzva zkusit si něco jiného než tradiční farářskou práci.

• A vy jste před tím byl na nějaké farnosti?

Ano, měl jsem před tím dvě farnosti – v Praze Strašnicích a v Řevnicích ve Středních Čechách.

• Jaké jsou hlavní úkoly vojenského kaplana?

Hlavní úkoly jsou hned v několika rovinách. Vojenský kaplan je poradcem velitele, co se týče etických otázek nebo mezilidských vztahů. Jeho práce je starat se o jemu svěřenou jednotku tak, aby v ní nevznikaly mezilidské konflikty, a jestliže vzniknou, tak by je měl pomoci řešit nějaký mediátor. Měl by pomoci nalézat řešení. Je vlastně organickou součástí dané jednotky. Chodí s ní na střelby, pochody, hází s nimi granátem (smích). Zkrátka s nimi dělá úplně všechno.

• Má každá vojenská jednotka svého kaplana? O kterou se staráte vy?

Ve většině případů to tak je.

Já jsem přímo v Žatci na velitelství 4. brigády rychlého nasazení. Mám čtyři podřízené kaplany na čtyřech praporech – Žatec, Tábor, Jindřichův Hradec a Chrudim.

• Kolik má česká armáda kaplanů a církví?

Armáda má přes třicet kaplanů. Myslím, že asi ze sedmi nebo osmi církví.

• Hodně vojáků dává přednost rozhovoru s kaplanem před rozhovorem s psychologem. Je vaše služba především o naslouchání?

V naší službě je nejdůležitější asi právě ta služba přítomnosti. Jak jsem už zmiňoval, jste součástí jednotky, a když má někdo potřebu, tak vás má hned po ruce.

• Dokážou se vojáci „otevřít“ a popsat své pocity nebo jsou tvrdí chlapi?

Určitě dokážou. Jsou to tvrdí chlapi, ale každý z nás má slabé místo nebo něco, co ho trápí. Všichni potřebujeme nějakou tu ,,vrbu“, s někým si o problému popovídat

• Jak dlouhá je duchovní služba vojenského kaplana v armádě? Někde jsem se dočetla, že jde jen o čtyři roky.

Původně to tak stanovené bylo, ale teď je velký nedostatek duchovních, kteří by chtěli sloužit jako vojenští kaplani, takže víceméně, jak dlouho to vojenský kaplan vydrží, tak v armádě zůstane. Ale asi ne věčně. Služba vás svým způsobem opotřebuje, a pak si musíte odpočinout a jít zase mezi civilisty.

• Nosíte také maskáče a kanady, tak jak vás lze rozeznat od ostatních vojáků?

(smích) Jsem označen křížkem na pravé ruce. Jde o mezinárodní označení duchovních. Ti nosí křížek na uniformě, podobně jako nosí zdravotníci červený kříž.

• Byl jste i na zahraničních vojenských misích. Kolika jste se jich zúčastnil?

Před měsícem jsem se vrátil z druhé mise v Afghánistánu.

• Kolik kaplanů bývá obvykle na misi?

Většinou kaplan odjíždí do mise, kde je více jak sto lidí a vždy je tam sám. Na menší pozorovatelské mise nebo podobné kaplan nejezdí.

• Zažil jste tedy úmrtí na misi?

Ano, byl jsem teď na misi, kde umřeli čeští vojáci.

• Co nastává v momentě, kdy se o takové tragédii dozvíte?

Pro mě nastává období větší permanence. Jsem víc vytížen, protože vojáci se potřebují se situací, když jim umřou kamarádi, vyrovnat a stabilizovat. Já mám za úkol je uklidnit, aby mohli dál plnit operační úkol a fungovali pořád jako vojáci.

• Staráte se i o rodiny padlých?

Po návratu do České republiky určitě. Jinak, když někdo umře v zahraniční operaci, tak tady doma, v České republice, se rozjíždí proces předání zprávy o úmrtí, aby tam kaplani nebo velitel jednotky byli dříve než novináři a příbuzní se nešťastnou zprávu dozvěděli první od armády, nikoli z médií.

• Jak dlouho jste po návratu s rodinou ve styku?

Jde o osobní návštěvu. Příbuzní mají jen střípky informací a chtějí znát bližší detaily. Chtějí si promluvit. Není to ani měsíc, kdy jsme vlastně ukládali urnu jednoho z našich padlých spolubojovníků v Chomutově, kde byla rodina i část jednotky, která byla na misi.

• Takže jste přítomen i při těchto ceremoniích?

Většinou ano.

• Zažili jste situaci, kdy se nějaký voják naprosto složil a musel odjet domů?

Takovou situaci jsem nezažil.

• Berou to vojáci tak, že smrt je riziko jejich povolání? Nebo si to spíše nechtějí připustit?

Všichni si samozřejmě uvědomují, že smrt k jejich práci patří, zvláště pak v zahraniční operaci, kde je riziko vyšší. Nikdo si ale nechce připustit, že se to stane zrovna jemu. Proto přichází ten šok, když se něco takového jednotce přihodí. Najednou pak každý přemýšlí v souvislostech, že se to mohlo stát jemu, že měl zrovna kliku, že na daném místě nebyl. Pak o věci přemýšlejí intenzivněji. Po takové události se vždy vojákům nabízí, že kdo chce, může se navrátit zpět do České republiky. Nám se stalo, že nabídku všichni odmítli a zůstali až do konce.

• Nastávají po takovém incidentu nějaké dny truchlení, kdy se třeba po určitou dobu na patroly nevyjíždí?

Většinou tři až čtyři dny po takové události zbaví velení jednotku jakýchkoli povinností. Poté je ale zase důležité dostat vojáky rychle do hry – zpátky k plnění daných úkolů, aby jim přemýšlení nerozkládalo bojovou morálku a nepracovalo v nich příliš dlouho. Prázdnotu je naopak potřeba nahradit prací a plněním úkolů.

• Zanedlouho budou Vánoce. Co to pro vás jako vojenského kaplana znamená? Jak budete trávit Štědrý večer?

Já mám naštěstí dovolenou (smích). Vánoce tedy budu trávit jako většina běžných lidí. Kdybych chodil normálně do práce a neměl volno po misi, tak bych byl účasten vánoční bohoslužbě pro vojáky.

• Jak probíhá Štědrý den v armádě?

Někteří vojáci drží pohotovost, jiní jsou ve službě. Je to případ od případu. Jsme ale stále v režimu 24 hodin, 7 dní v týdnu.

• A co vojáci na zahraničních misích? Jak ti slaví Vánoce?

Pro spoustu lidí jsou Vánoce takovým smutným obdobím, zvláště pro ty, kteří mají rodiny a děti. Ti by byli samozřejmě raději doma, ale je to jejich práce, nikdo je nenutil vyjíždět do zahraniční operace a museli již předem počítat s tím, že o Vánoce doma přijdou. Když jsem byl poprvé na misi, tak jsem tam byl také přes Vánoce. Je to období, kdy vojáci hodně bilancují, protože se blíží konec roku. Jsou trošku víc povídaví než normálně (smích). Jinak mají vojáci normálně stromeček. Z České republiky dokonce přiletí i nějaké dárky, které je armáda schopná v omezené míře doručit.