Díky Krásnému dvorku český strakáč nevyhyne

Jedna taková psí šampiónka žije v Krásném Dvoře. Jmenuje se Bela z Luční ulice a až na získané trofeje je to typická reprezentantka svého druhu. Když budete mít štěstí, můžete jí potkat třeba v zámeckém parku na procházce s její majitelkou Janou Vychytilovou.

„Chtěla jsem nějakého středního, krátkosrstého psa. A byla to láska na první pohled. Český strakatý pes je totiž volbou pro pravé vlastence a vlastenky,“ směje se chovatelka. „Jedná se o středně velké společenské plemeno  klidné, ale temperamentní povahy. Uplatňuje se jako vynikající společenský pes vhodný do bytu i na zahradu. Je neagresivní, snáší se dobře i s kočkami.  Je nenáročný na stravu. Je otužilý, protože ho dobře chrání hustá patrová srst, která má výbornou samočisticí schopnost. Netrpí němocemi, pouze občas se u nich objevuje dědičná epilepsie,“  vypočítává Vychytilová dobré stránky plemene.

Tělesné dispozice Bely obdivovali porotci mnoha soutěží. Během letoška získala ve své kategorii pětkrát první místo s udělením titulu CAC, neboli čekatelství titulu Národní šampion, jednou byla druhá a jednou třetí.

Jana Vychytilová ale před získáním titulu Národní šampion upřednostňuje zařazení do chovu. „Nevím, jestli to stihneme, na jaře začne hárat a chci ji nechat nakrýt. Podařilo se mi získat certifikát a založila jsem chovatelskou stanici pod názvem Krásný dvorek. Chci pokračovat v rozšiřování tohoto skvělého psa,“ dokazuje, že již Bella již brzy nebude v Krásném Dvoře sama svého druhu.

Jde o záslužnou činnost, protože český strakatý pes již začátkem 90. let málem vyhynul. „Český strakatý pes – původním názvem Horákův laboratorní pes – byl vyšlechtěn v 50. letech 20. století pro pokusné účely. Vyšlechtil ho kynolog František Horák, který chtěl získat vhodné ho psa pro laboratorní pokusy, s klidnou povahou, vysokou plodností a nenáročného na péči. Šlechtění započalo v roce 1954, kdy spářil vlkošedou fenu a tříbarevně strakatého psa. V roce 1960 bylo plemeno pod názvem Horákův laboratorní pes zaregistrováno v plemenné knize a byl schválen i jeho standard. Vůbec poprvé se oficiálně představilo na Celostátní výstavě služebních plemen psů v Praze – Chuchli, konané v roce 1961. V roce 1981 bylo plemeno převzato do řádné evidence Českého svazu chovatelů. Předání do rukou běžných chovatelů na počátku 80. let 20. století se z původního počtu asi 40 psů dočkala jen hrstka. Pod novým názvem Český strakatý pes si je rozebralo pár nadšenců, kteří věřili, že se jim brzy podaří plemeno rozmnožit a učinit atraktivním pro širokou veřejnost. Po několika letech se ale český strakatý pes ocitl na pokraji vymření.  Na živu zůstalo jen asdi šest „papírových“ psů a fen. Naštěstí majitelé společnými silami překonali počáteční nezdary a dostali tak plemeno z nejhoršího a dnes žije v republice okolo 1000 jedinců,“ zakončila svůj výklad zapálená chovatelka.