Arnošt Ullmann z Vroutku oslavil sto let

Narodil se před sto lety, měl dalších patnáct sourozenců. S manželkou vychoval tři děti – dva syny a dceru, má sedm vnoučat, osm pravnoučat a jedno prapravnouče je na cestě. Celý svůj život bydlí v domě nedaleko náměstí, kde se narodil 8. ledna 1921. Arnošt Ullmann z Vroutku oslavil letos sté narozeniny. V městském rozhlase mu v den narozenin hrála jeho oblíbená píseň Bílá orchidej od Evy a Vaška.

Kromě početné rodiny oslavenci přišel popřát starosta obce Jaromír Kubelka a mezi gratulanty se zařadili i krajští zastupitelé. Kvůli covidu proběhla oslava významného kulatého výročí pana Ullmanna neobvykle. Aby se stoletý pán případně nenakazil, většina gratulantů zůstala venku na ulici před domem. Dary se předávaly oknem. Kytice, plzeňské pivo, šampaňské, dárkový balíček s dobrotami, dres severočeského klubu s podpisy Pavla Verbíře a Štěpána Vachouška, velkých jmen teplického fotbalu. Nechyběl dort a přípitek. Pan Arnošt všem poděkoval, podepsal se i do kroniky města. A ještě jeden dárek ho potěšil obzvlášť. Portrét oslavence, který nakreslil Jaromír Kubelka a předal vnučkám pana Arnošta. „Povedl se, moc děkuji!“ vzkázal pan Ullmann, který mimochodem je nejstarším občanem Vroutku. Nad devadesát let mají ve Vroutku ještě tři ženy, té nejstarší z nich bude v letošním roce v prosinci pětadevadesát let.

Arnošt Ullmann má tuhý kořínek, zřejmě po své mamince, která se dožila 101 let. „Děda neměl lehký život. Jako Němec ze Sudet sloužil za druhé světové války čtyři roky jako strážný ve Finsku, moc o tom nikdy nemluvil. Po válce pak pracoval celý život v kamenolomu u Vrbičky,“ přiblížil jeho vnuk Karel Ullmann.

Děda je fanouškem fotbalu, rád sleduje německou a českou ligu, jeho oblíbenými kluby jsou Bayern Mnichov a Teplice. Prakticky celá Ullmannovic rodina bydlí ve Vroutku. Oba synové pana Arnošta, Karel a Rudolf, bydlí dvacet metrů od něj, a tak mladí to mají k tatínkovi a dědečkovi blízko. „Chuť k jídlu děda stále má, jídla si vybírá, kdo co vaří, tak si pak vybere, na co má chuť, a obě vnučky mu oběd střídavě nosí. Paměť slouží taky dobře,“ dodal vnuk Karel.