Dopisy našich čtenářů: Karel Nosek – lounský lékárník, který přežil koncentrační tábor

Letos by mu bylo sto let. Hodně Louňáků ještě pamatuje Lékárnu Na Tyršově náměstí, kde magistr Karel Nosek pracoval jako vedoucí. Lékárna se nově otevřela v roce 1965 a na tehdejší dobu to byla jedna z nejmodernějších lékáren v Čechách. Na projektu se podílel prof. RNDr., PhMr. Vladimír Smečka CSc., velký průkopník v lékárenských inovacích a propagátor lékárenské péče. Do lékárny se sjížděli na exkurze studenti z Čech a z dalších socialistických zemí.

Pamatuji si, když jsem do této lékárny přišla jako malá holčička s babičkou pro sirup na kašel, lékárna mně fascinovala a okouzlila. Interiér lékárny byl velmi moderní a nadčasový, doplněný velkoformátovými fotografiemi léčivých bylin Vladimíra Mirvalda, známého lounského výtvarníka. V centru lékárny se nacházel nasvícený a prosklený dispenzační box, kde lékárník seděl za stolem a kolem sebe měl na dosah ruky léčivé přípravky a pan lékárník vydával léky na lékařský předpis. Výdej byl zcela odlišný od ostatních lékáren, protože zde dostával pacient léky bez přítomnosti dalších pacientů, zcela diskrétně. Teprve nyní se k tomuto způsobu výdeje na recept vrací velké fakultní lékárny, kde se opět zřizují konzultační a dispenzační místnosti.

Karel Nosek se stal duší Lékárny Na Tyršově náměstí od jejího zrodu až po uvedení do provozu. Podle bývalých zaměstnanců lékárny byl přísný, velmi precizní, ale na druhou stranu lidský. Když někdo potřeboval pomoci, tak vždy pomohl a poradil. Pacienti ho měli velice rádi pro jeho moudrost i smysl pro humor. Všem se vždy snažil vyhovět.

Paní Eva Bárová, farmaceutická asistentka, vzpomíná, že jednou, když si starší dáma nemohla vybrat zdravotní punčochy, pronesl: ,,Milá paní, kdybych uměl štrykovat, tak vám tu punčochu snad uštrykuju.“ Sympatickému a společenskému Noskovi ale nebyl dopřán dlouhý život. Podepsalo se na tom vleklé žaludeční onemocnění, které si přivodil pobytem v koncentračním táboře Mauthausen.

Nedožil se ani vydání své knihy Krvavé kaskády, kde právě popisuje svoje otřesné zážitky z tohoto tábora. V kronice Lékárny Na Tyršově náměstí se píše: ,,Zemřel člověk, kterého měl rád každý, kdo ho poznal. Nezbývá než slíbit, že budeme pracovat tak, aby se za nás, kdyby žil, nemusel stydět.“

Lékárna Na Tyršově náměstí již neexistuje, v Lounech vzniklo několik lékáren nových. Pacienti se ale nezměnili, stále přicházejí do lékárny se svými bolestmi, starostmi a zdravotními problémy a někdy se chtějí jenom vypovídat. Ani role lékárníka se nezměnila, je tu stále pro pacienty, vždy připraven pomoci. Lenka Zemanová, Lékárna U sv. Mikuláše Louny