Sestry rozjíždějí café bar se sekáčem: Sázíme na výbornou kávu a úsměv

Chomutov – Sestry Kateřina a Tereza Vrabcovi rozjíždějí kavárnu v Chomutově. Chtějí ji dělat trochu jinak, kromě výborné kávy si můžete vybrat oblečení ve výběrovém sekáči. Tak trochu se inspirovaly v Nizozemí, kde obě pracovaly. Jejich podnik Sister’sweater najdete v Ruské ulici. Přivítá vás menší světlá místnost s barem, který se dá obejít dokola, v další místnosti je sekáč. Otevírá se v úterý 30. května. .

Taková „netradiční“ otázka na začátek. Proč jste se rozhodly provozovat kavárnu? A je to vlastně kavárna?

Kateřina: Je to espresso bar se sekáčem. Už se v tomhle oboru nějakou dobu pohybujeme, máme rádi výběrovou kávu, tak nám to přišlo jako dobrý nápad.

Tereza: Myslíme, že něco takového v Chomutově chybí. Kavárny tu jsou, ale žádná není zaměřena na to, aby kávy obměňovala a vybírala pražírny.

Říkaly jste, že už nějaké zkušenosti máte.

Tereza: Obě jsme v kavárně pracovaly, Kačka bylo dokonce moje nadřízená (smích).

Kateřina: Já jsem v několika podnicích pracovala, pak jako provozní, pak jsem ještě pracovala v Nizozemí v kavárně.

Chcete nějaké zkušenosti z ciziny přenést sem?

K: Jo, náš koncept trochu vychází z holandských kaváren.

T: My jsme obě v Nizozemí nějakou dobu žily. Když tam procházíte uličkami, lidi sedí venku, dávají si kafe. Hodně se tam zaměřují na výběrovou kávu. Jsou tam převážně espresso bary, ani tam nemusí být veliký prostor.

K: Stačí malý příjemný prostor s dobrou kávou a dobrým pečivem a najde si to svoje zákazníky.

S čím do toho jdete? Chcete, aby vás kavárna uživila?

T: Chci, aby mě to bavilo. Káva nás baví, oblečení nás baví, dělat prostě práci, která nás baví.

Musely jste kvůli tomu opustit práci? Bude to hlavní zdroj obživy?

T: Já jsem na rodičovské a ještě nějakou dobu budu.

K: Pro mě to bude určitě časem hlavní práce. Nedávno jsem se vrátila z Nizozemí a pustily jsme se do toho.

Jak jste přišly na toto místo v Ruské ulici?

K: Upozornila nás nevlastní sestra, že je tady volný prostor, nově zrekonstruovaný. Byl to první místo, na které jsme se šly podívat a hned se nám zalíbil.

T: Dispozičně se nám hodí, že je rozdělený na dvě části. A je to v centru města.

Ruská je v centru, ale nebojíte, že to je mrtvá ulice, kterou moc lidí neprojde? Ostatní kavárny jsou většinou kolem obchodních domů.

T: To si samozřejmě uvědomujeme, ale věříme, že si k nám lidi cestu najdou. Otevřených podniků tu přibylo, má se otevírat další. Věříme, že ulice trošku ožije, a to i díky nám (úsměv).

Interiér jste si navrhovaly samy?

K: Všechno jsme si spíchly samy, s pomocí kamarádů. Trošku jsme se toho bály. Víme z kaváren, jak má vypadat bar, aby se tam dalo dobře pohybovat, ale jinak jsme si vymyslely všechno samy, tak uvidíme. To zjistíme až za provozu, jestli to opravdu dobře funguje (úsměv)

Plánujete i venkovní posezení?

T: Ven bychom chtěly dát lavici, přiraženou k výloze. Pak je tady možnost zahrádky, ale tam je to trošku komplikované. To je spíš otázka do budoucna.

Co budete nabízet? Odkud budete mít kávu?

K: Budeme brát kávu z pražírny Rusty Nails z Prahy a budeme to obměňovat s jednou nizozemskou pražírnou Dak Coffee. Je možné, že do budoucna i s nějakou jinou pražírnou.

T: Menu bude založené na espressu, filtrované kávě. Chceme to dělat jednoduše, žádné dvoustránkové menu.

A kromě kávy?

T: Budeme prodávat různé nápoje, obměňovat je budeme podle reakcí zákazníků a sezóny. Budeme mít domácí kombuchu, mošt od Mikuláška z Vičic, kakao, alternativy kávy, chai či kurkuma latté.

K: Nabídneme také víno, to bude jediný alkohol, který tu budeme mít.

A něco k jídlu? Očekával bych zákusky…

T: Zákusky ne, nebudeme mít chlazenou vitrínu. Budeme prodávat pečivo, který si lidi vezmou třeba sebou do ruky ke kávě.

K: Například banana bread (banánový chlebíček), skořicové šneky, koláč, bábovku a tak podobně.

Odkud budete pečivo brát?

T: Tak to je zase rodinná akce (smích). Naše maminka peče, dodává do různých podniků, tak to budeme brát od ní.

K: Těší se na to, že bude moci trochu experimentovat a vyzkoušet něco nového, bude mít volnou ruku.

Teď k tomu sekáči. V čem by měl být jiný?

K: Na klasických sekáčích nám vadí, že jsou tam haldy věcí, a lidi ani neví, kam koukat, protože je tam toho strašně moc. Stráví tam hodiny. My chceme, aby to bylo výběrové, méně kousků, ale kvalitnějších.

To budete vybírat vy?

K: Ano, chceme se zaměřit na kvalitní látky, kůže, džínovina. Já jsem tak trošku úchyl na sekáče (smích), takže nás to bude bavit.

Neděsí vás třeba osud nedalekého Labutiqu, který zkoušel podobný výběrový sekáč, ale musel skončit?

T: Po pravdě, nás děsí úplně všechno (smích).

Obecně se gastro a pohostinství řadí mezi nejtvrdší a nejnáročnější podnikání. Co myslíte, že je základ úspěšného podniku? Říká se, že je dobré mít rád lidi. Máte rádi lidi?

K: Jo, jinak bychom do toho nešly. Jsme obě dvě dost společenské.

T: Myslím, že základ je usměvavá a vstřícná obsluha.

K: To rozhodně, už jsem byla na místech, kde měli dobrou kávu, ale ta obsluha to zkazila,že už se vám tam potom ani nechce.

Budete obsluhovat vy dvě?

K: Ze začátku určitě ano, časem bychom někoho chtěli přibrat.

Jak budete mít otevřeno?

T: Koukaly jsme na frekvenci lidí, tak budeme mít od 9 do rána do 17 hodin. Neděli a pondělí bychom chtěli mít zavřeno, to je v Chomutově celkem mrtvo.

Nemáte obavu, že společné podnikání naruší rodinné vztahy? Například známá česká autorka kuchařek a gastronovinářka Hana Michopulu rozjela se sestrou chlebíčkové bistro, které úplně neklapalo právě kvůli rodinným vazbám, o čemž pak napsala upřímnou knihu. Nebojíte se, že vás společný byznys rozhádá?

T: My už jsme spolu pracovaly a jsme vlastně i teď spolu každý den několik hodin.

K: Určitě přijdou situace, kdy to bude náročnější, ale máme dobrý a silný vztah, takže to zvládneme.

Přeju hodně štěstí, ať se podnikání vydaří a ať vám vydrží dobrá nálada a úsměv.

T + K: Už se těšíme, až to rozjedeme naplno. A všechny k nám zveme.