V dole Nástup Tušimice zachraňují muzejníci fosílie

Tušimice - Po prudkém jílovém svahu na východě nekonečného uhelného lomu Tušimice šplhá několik mužů s kladívky a pod kopcem se jim plní bedny nálezy. Zbývají dva měsíce, než se jíly rozpadnou a vše, co ukrývaly, bude nenávratně ztraceno. „Čím víc rukou a kladívek, tím se toho podaří více zachránit,“ říká geolog Severočeských dolů Tomáš Novotný, který právě na lokalitu Libouš přivezl další dva vědce z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Po prudkém jílovém svahu na východě nekonečného uhelného lomu Tušimice šplhá několik mužů s kladívky a pod kopcem se jim plní bedny nálezy. Zbývají dva měsíce, než se jíly rozpadnou a vše, co ukrývaly, bude nenávratně ztraceno. „Čím víc rukou a kladívek, tím se toho podaří více zachránit,“ říká geolog Severočeských dolů Tomáš Novotný, který právě na lokalitu Libouš přivezl další dva vědce z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Na první pohled se to zdá nemožné a připomíná to hledání jehly v kupce sena. Na rozloze více než 7 kilometrů čtverečných najít několikacentimetrové otisky. Ve skutečnosti je to otázkou znalosti místních poměrů a geologických zákonitostí. „Než těžba postoupí, využíváme čerstvě odkrytého řezu. Máme tady asi 100 metrů nadložních jílů, ale naprostá většina neobsahuje vůbec žádné fosílie. Dlouhodobým geologických průzkumem a zkušenostmi ovšem dokážeme lokalizovat místa pravděpodobných nálezů. Teď je potřeba jen rozklepávat kusy jílů a doufat, že najdeme něco, co stojí za zkoumání,“ vysvětluje Tomáš Novotný.

V časech, kdy došlo k zatopení uhlotvorného močálu, se v jezerních jílech ukládaly zbytky třetihorní flóry a fauny – otisky listů, zbytky ryb, křídla vážek a dalšího hmyzu. „Je to nejlépe zachovaná a nejbohatší nadložní flóra, kterou z mostecké pánve známe. Ve spolupráci s geology Severočeských dolů se nám podařilo nalézt tři horizonty s fosilními rostlinami a rybami,“ upozorňuje vedoucí paleontologického oddělení Národního muzea Jiří Kvaček.

„Je to velice zajímavá lokalita. Je zvláštní velkým množstvím hmyzu, což není úplně běžné. Našli jsme hodně křídel z vážek, broučků, křídla z mravenců, ale také velké exempláře ryb,“ potvrzuje geolog sousedního lomu Bílina Zdeněk Dvořák, který si do Tušimic odskočil na ‚brigádu‘. V bílinském lomu prozkoumal kolem 75 podobných horizontů, ve kterých našel na 130 druhů rostlin.

Vědci hledají především nové a okrajové druhy rostlin nebo zvířat, které doplní mozaiku života v třetihorách. „Dokáže nám to pomoci hledat odpověď na otázku, jaké tu vládlo v třetihorách klima a jak se měnilo,“ doplňuje Tomáš Novotný. „Je pozoruhodné, že flóra se od sloje k povrchu značně mění. Zatímco v těsném nadloží sloje a v prvním horizontu převládají bažinné stromy, konifery, olše a vrby, směrem do nadloží tyto prvky nápadně ustupují a přibývá drobnolistých forem. Silný úbytek bažinné vegetace a výskyt drobnolistých stromů nasvědčuje tomu, že se v té době začalo oteplovat a uhlotvorný močál ustoupil,“ vysvětluje Jiří Kvaček.

Spolupráce těžařů a Národního muzea trvá už desetiletí. „V posledních několika letech naše výzkumy Severočeské doly spolufinancují, takže spolupráce probíhá o to intenzivněji ke spokojenosti obou stran,“ dodává Jiří Kvaček. Většina z nálezů končí právě ve sbírkách Národního muzea v Praze, ale otevřené dveře mají v Severočeských dolech i všichni další vědci a kurátoři, kteří chtějí obohatit své sbírky.