Divadlu přeji k dvacátému výročí hodně štěstí, dlouhá léta, osvíceného zřizovatele a věrné diváky, říká Jakub Bielecki

Vrchlického divadlo v Lounech má ve svém životopisu dvě data narození. Tím prvním je 29. říjen 1950, kdy bylo divadlo, tehdy s názvem Fučíkovo, otevřeno. Na konci 80. let byla jeho budova kvůli havarijnímu stavu uzavřena. V roce 2000 zvítězil osvícený názor budovu opravit a 15. listopadu 2003 se začala psát novodobá historie tentokrát již Vrchlického divadla, ale i kulturního života v Lounech vůbec. Lounské divadlo se ve své novodobé éře stalo moderním a multifunkčním kulturním centrem Loun a okolí. Páteř jeho publika tvoří téměř pět set abonentů všech čtyř předplatitelských řad. A to je věc, která si zaslouží oslavit. Místo narozeninového dortu divadlo přichystalo narozeninový program, kterému věnovalo zbývající část sezony. Program je tak pestrý, že vybrat si může úplně každý, ať hledá kvalitní divadlo, hudbu či zábavu. Diváci si mohou vybrat z bohaté nabídky na webových stránkách divadla, kde si samozřejmě mohou zakoupit vstupenky na zvolené představení. ,,Naše divadlo nám v celém okolí závidí a my jsme na to pyšní!” řekl ředitel divadla Jakub Bielecki. Zeptala jsem se ho, jak se divadlu daří a jak oslavy dvacátého výročí vyvrcholí.

Dvacet let. Jak moc je toto výročí pro divadlo významné?

Absolutně významné. Dvacet let je kulaté číslo, a pokud se na to podívám ze svého pohledu po pěti letech ve funkci ředitele, je o to významnější, že jsme přežili v pořádku covid a diváci se do divadla vracejí. Dokonce jsme na číslech návštěvnosti na číslech před covidem. Dvacet let si oslavu za-slouží.

Dá se tedy říci, že lounské divadlo přestálo ,,dobu covidovou“ a diváci se vrátili?

Po covidu jsme se báli, že nám diváci ubudou. Během epidemie jsme dělali všechno možné, abychom je neztratili. Od té doby s nimi komunikujeme, pokud odpadne například představení, přímo telefonicky. Se stálými diváky se nám podařilo navázat osobní vztah a oni se nám odměnili tím, že se vrací. A přicházejí také noví.

Mírně klesl počet představení, protože neděláme dvoudenní pohádky, ale jen jednodenní, ale už se nestává, že by v publiku sedělo šedesát lidí, ale je plno. Počet diváků na představení je pro nás směrodatné číslo, a také to, že se k nám lidé vrací.

Ve výsledku to znamená, že jsme v návštěvnosti nejen na předcovidových číslech, ale zhruba na číslech z roku 2015. To považuji za obrovský úspěch.

Oslavy probíhají od začátku divadelní sezony?

Oslavy jsme pojali trošku jinak, než tomu bylo v minulosti. Slavit jsme začali už 1. září. Vlastně celá druhá polovina letošní sezony, to znamená září až prosinec, jsou vlastně slavnost. Zahájili jsme poměrně masivní reklamní kampaň, vyšel velký inzerát – plakát, který vlastně shrnoval to, čemu my říkáme 20 LET-DIVADLO-HUDBA-ZÁBAVA, což je název kampaně. Chtěli jsme takto komunikovat a říct lidem, že jsme otevření úplně pro všechny a přinášíme program pro každé-ho. Kampaň je podpořená masivní facebookovou reklamou. Vše ale směřuje do tohoto týdne, až do 18. listopadu, kdy hrajeme každý den. Soustředíme se na úplné exkluzivity, které nikdo nemá, jako vernisáž a zároveň koncert Františka Skály a jeho Třaskavé směsi, na kterou přijede celá Praha. Fronta před Galerií města Loun bude určitě zajímavý prvek. V pondělí byl vyprodaný Bohemia balet, ne každý si dovolí mít baletní představení v lokál-ním divadle a vyprodat ho. V úterý zahrál letošní vítěz naší chlouby – postupové soutěžní přehlídky amatérských divadel Lounské divadlení - Jirásek Česká Lípa s Lakomcem. Ve středu je připraven velký gala večer, na který máme potvrzeno přes sto osmdesát pozvaných návštěvníků. Program bude složen z vystoupení nejbližších přátel divadla. Vystoupí HD Zlouni, manželé Čechovi, kteří vedou na Zastávce taneční, Superkus Základní umělecké školy Louny. Čekat můžete i jedno překvapení. Chybět nebudu samozřejmě projevy a oslavy budou zakončeny skromným rautem.

Jak už jsem říkal, 16. listopadu přijede velká exkluzivita, František Skála se svojí výstavou a s kapelou Třaskavá směs. V pátek 17. máme narozeninový Koncert za dvacku!, na němž vystoupí populární lounský Paralet. Ten nás trošku trápí, v uvozovkách řečeno tím, že u nás už zkouší a zkouší, neboť připravují něco velkého, měla by to být taková uvolněná oslava svobody. Všechno vyvrcholí v podstatě lidově, velkým koncem Brutusu v sobotu na Zastávce.

Povedlo se Vám za pět let ve funkci ředitele divadla vše, co jste při nástupu měl v plánu?

Určitě ne úplně všechno, ale troufám si říci, že takových devadesát procent. Když jsem nastupoval, přicházel jsem z čisté vody a divadlo jsem znal jako amatérský herec, neznal jsem jeho provoz. Když jsem dával dohromady koncepci, navymýšlel jsem si i věci, které se ukázaly jako nerealizovatelné. Měl jsem například plán, který se jmenoval ,,adoptujte si své sedadlo“, s tím, že si najdeme malé sponzory, kteří budou mít malou mosaznou destičku na ,,svém sedadle,,. Ukázalo se, že je to nesmysl, protože tady zvykově lidé divadlo podporují. Máme rodiny, které mají dohromady patnáct předplatných. Máme také generálního sponzora Ekostavby a Jiřího Markupa, který mi řekl, že tu destičku opravdu nepotřebuje. Jako nesmysl se ukázalo například program nazvaný Divadlo mimo divadlo, kdy jsme zamýšleli, že budeme pohádky vozit školám přímo k nim. Ukázalo se, že jsem mys-lel úplně obráceně. Školy raději přijdou k nám, než abychom jezdili k nim. To ale nepovažuji za nic podstatného.

Co mě nejvíce mrzí, je že se nepodařilo, zatím, ale věřím, že se ve spolupráci se zřizovatelem se to podaří, dostat alespoň jedno nebo dvě velká představení, nejlépe muzikálová, do prostorů současného letního kina, zamýšlenou letní scénu. Již dvakrát jsem měl jednání v Národním divadlem a Plzeňskou operou o Noci na Karlštejně. Za-tím to ale technicky vychází v těchto prostorách nerealizovatelné.

Povedené bylo naopak co?

Naopak se velmi povedl on-line rezervační systém, který je velice úspěšný. Ten jsme spustili půl roku po mém nástupu do funkce, tedy 1. září 2019. On-line prodej nám v současné době dělá více než polovinu tržeb, což mimo jiné znamená výrazné omezení tradičních front před vytíženými před-staveními. Jsem rád, že se daří získá-vat exkluzivní oceněná představení a zároveň plnit divadlo i v žánrech, které nepovažujeme obvykle za vysoké. Ve spolupráci se zřizovatelem pracujeme na zlepšení technického vybavení divadla, jak po umělecké tak i vybavení. Jsme po první fázi výměny audiotechniky, do dvou letech bychom si mohli snad dovolit i více muzikálů, které v současné době nemůžeme technicky zajistit. Osobně se těším na muzikál Špinarka, který přiveze Bezručovo divadlo Ostrava. Dovolit si uvést takovýto muzikál můžeme díky spolupráci s okolními divadly, s nimiž se podělíme o náklady na dopravu a ubytování souboru.

Za největší úspěch ale považuji, že jsme přežili covid a diváci se k nám vracejí. Je vidět, že lidé v Lounech di-vadlo chtějí a já z toho mám osobně velkou radost.

Je soubor, který se v Lounech ještě nepodařilo představit?

Dejvické divadlo. Sice tu hrálo, ale ještě před mým nástupem. Od té doby se nám ho nepodařilo získat. Jezdí strašně málo a mají hodně vytížené herce, bývá také problém se scénou, která se do našeho divadla nevejde. Ale makáme na tom a Dejvice určitě zase budou! Naopak jsme s pravidelnou frekvencí uváděli Divadlo Járy Cimrmana, kteří na nás ale letos bohu-žel zapomněli. Příští rok ale určitě při-jedou. Některá představení jsou navíc tak drahá, že by to nedávalo ekonomický smysl.

Víte, kolik je lounský divák ochotný zaplatit za návštěvu představení?

V tuto chvíli jsme v případě abonentních představení v průměru na 350 korunách za vstupenku, což je hluboko pod úroveň okolních a pražských cen. Aby ekonomické váhy byly v po-řádku, dáváme vstupenky do volného prodeje za jednotnou cenu pět set korun. Výhledově zdražovat nebudeme ani abonmá ani prodej. Ukázalo se, že s tím lidé nemají problém. Dokonce, když pronajímáme divadlo k představením, i jejich dražší vstupenky se prodají. Hranice by se tedy dala posouvat, my to ale nemáme v úmyslu. Jediné zvýšení bylo v rámci inflace do cen pronájmů.

Zastávka je poslední dobou velmi vytížená...

Zastávka se v posledních letech stala spádovým tanečním sálem pro velkou část našeho regionu. Jezdí k nám Chomutov, Most, Žatec, Litvínov. Všichni jsou nadšení a my jsme rádi. Způsobilo to, že u nás plesová sezona začala minulou sobotu, kdy tu měla maturitní ples jedna z mosteckých škol. Pokud jde o vytíženost Zastávky, termínově jsem plní do roku 2025. Zadané máme termíny už na rok 2026. Pokud by termíny nestačily, museli bychom zvažovat pronájmy pro plesy i ve čtvrtek, což by nám ohrožovalo jiné pro-gramy na Zastávce.

Co váš divadelní tým?

Říká se, že samochvála smrdí, ale… divadla, která k nám jezdí, k nám jezdí strašně ráda. Je takový zajímavý unikát. Tím, že sem dostáváme pražská divadla, na jejichž představení se ne-dostanou Pražáci, protože jsou vyprodaná, tak nám jezdí část lidí z Prahy, Rakovníka či Žatce. Všichni si pochvalují kvalitu programu, to, jak divadlo vypadá. Máme skvělý tým, který pečuje o to, aby divadlo vypadalo dobře, a z toho mám také velkou radost. To je to, co říká každý pořádný divadelní ředitel: bez pořádného správce a jevištního mistra neuděláte vůbec nic. Když k nám obvykle divadlo přijede ve čtyři hodiny odpoledne a do šesti musí být hotovo, na tým to klade velmi vysoké nároky. A musím říci, klobouk dolu, jak to zvládají.

Vznikla k dvacátému výročí nějaká publikace?

Monografie o divadlu vyšla k patnáctému výročí jeho existence. Těch následujících pět let se díky covidu ani moc shrnout nedá. Až nám bude pětadvacet, vydáme další. Udělali jsme ale jinou věc, krásné omalovánky pro naše nejmenší diváky. Nakreslil je pro nás přítel divadla a jeden z předních českých dětských ilustrátorů Lukáš Hudec, dvorní ilustrátor například Sluníčka. To je dárek našim nejmenším, neboť jednou z našich hlavních součástí služeb městu a divákům je práce se školami a s mladými lidmi. Za svůj velký úspěch považuji, že se nám daří zapojovat do návštěv divadelních představení a do programu mladé Louňáky. Úzce spolupracujeme s gymnáziem a Základní uměleckou školou. Na abonmá C chodí řada mladých z těchto škol, stejně jako na Kruh přátel hudby. Na ty jezdí umělci a osobnosti, kteří vyprodávají sály v New Yorku. V tomto bych rád pokračoval a udržel mladé publikum. Ještě jsme nechali jako upomínku vyrobit klopové odznaky s logem divadla.

Jsou od diváků zpětné reakce na představení?

Lidé za námi chodí, píší i dopisy. Krásné děkovné dopisy chodily zejména během covidu. Ale ani psát moc ne-musí. Já se s diváky po představení loučím, takže stíhám sbírat reakce a většinou jsou pozitivní. Najdou se negativní věci, které se ale spíš týkají zrušených představení, to bylo zvlášť během covidu, nebo technických věcí. Jsme rádi, že můžeme říci, že práce, kterou děláme, za to stojí. A z většiny věcí, které se nám v divadle povedou, mám upřímnou radost.

Jak ředitel divadla, který má kulturního vyžití hodně, odpočívá? Sportem?

Sportem v mém případě ne. Nejsem odpůrcem sportu, žena běhá půlmaratóny, děti veslují. Já se spokojím s tím, že jim v tomto případě dělám podporu a řidiče. Jsem takový jejich skalní fanoušek. Tím, že pracuji v divadle, jsem ,,překulturněný“. Já odpočívám u amatérského bubnování v kapele, kterou jsme s kamarády založili.

Jaká je návštěvnost divadla, galerie a kulturního domu za novodobé dvacetiletí?

Během jeho novodobé existence navštívilo lounské divadlo přes 540 tisíc lidí. Každoročně obslouží kolem 33 tisíc diváků, ať už špičkovými divadelními představeními, koncerty současné i klasické hudby či zábavnými pořady. Vrchlického divadlo ale není jen divadlo. V roce 2010 byla ve sklepení divadelní budovy otevřena Galerie města Loun, která za dobu své existence hostila již čtyřicet šest výstav umělců životně či profesně spjatých s naším městem a okolím a prošlo jí téměř 13 tisíc návštěvníků. V roce 2014 se k divadlu přidal zrekonstruovaný Kulturní dům Zastávka. Na více než sedm stovek akcí - plesy, taneční kurzy, koncerty, zábavy, konference, večírky, představení pro děti a další – zavítalo již téměř 155 tisíc návštěvníků.

Kam by se divadlo mělo ubírat v následujících letech?

Dál snižovat věkový průměr diváků, vychovat si mladé diváky, nabízet čím dál lepší přestavení, vylepšovat technický stav budov a samozřejmě pokusit se o venkovní scénu, která by se za-řadila do divadelního života stejně, jako piazzetta, na níž děláme koncerty na začátku či konci sezony, nebo když jsou pobočné akce, jako je například Dovalte na Vale.

,,Buďme pyšní na to, že tady divadlo máme. Pro sedmnáctitisícové město, divadlo, které má dvě stovky představení ročně, je zázrak. To se jinde po republice moc nevidí. Divadlu přeji k dvacátému výročí hodně štěstí, dlouhá léta, osvíceného zřizovatele a věrné diváky.”

Děkuji za rozhovo