Rozhovor s mistryní republiky v plavání Klárou Sukovou: Zlato jako odměna za dřinu

Na Mistrovství České republiky juniorů získala zlato v disciplíně 100 metrů znak a ukázala, že i po těžké sezóně lze najít sílu a bojovat až do konce. Klára Suková z plaveckého oddílu SK Jazzmani Žatec předvedla výkon, který zaskočil nejen konkurenci, ale možná i ji samotnou. Povídali jsme si s ní o tom, jak sezónu prožívala, co všechno jí stálo v cestě a co pro ni titul znamená.

Kláro, gratulujeme k vítězství! Jaké byly tvé první pocity po zisku titulu mistryně ČR na 100 metrů znak?

Děkuju moc! Byl to naprosto úžasný pocit, který se slovy těžko popisuje. Když jsem doplavala, chvíli jsem tomu nemohla uvěřit. Musela jsem se na ten závod podívat znovu, abych si opravdu potvrdila, že jsem vyhrála. Byl to silný moment.

Sezóna pro tebe nebyla jednoduchá. Čím sis letos procházela?

To je pravda. Letos to byla asi moje nejtěžší sezóna vůbec. Bylo náročné skloubit školu s tréninky – jsem studentka gymnázia, a ta kombinace bývá opravdu těžká. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, že už nemůžu dál, ale nakonec se všechno zvládlo. Jak se říká – všechno zlé je k něčemu dobré.

Věřila jsi před závodem, že můžeš vyhrát, nebo tě výsledek překvapil?

Upřímně, vůbec jsem s tím nepočítala. Vzhledem k průběhu sezóny jsem neměla žádná velká očekávání. O to větší překvapení to pro mě i moje okolí bylo. Ten závod byl pro-stě den, kdy všechno do sebe zapadlo.

Co tě během sezóny nejvíc brzdilo – fyzická forma, psychika, zdravotní problémy?

Asi od všeho trochu. Jak už jsem říkala, kombinace školy a sportu je opravdu náročná. Člověk musí zvládat obrovské množství povinností a často pod tlakem. Někdy se to podepíše i na psychice, ale letos jsem se s tím vším poprala.

Kdo nebo co ti nejvíc pomohlo se zvednout a zabojovat právě na MČR?

Rozhodně moji trenéři – Filip Mach a Jiří Karas. Bez jejich podpory bych to nezvládla. Velkou oporou mi byl také můj přítel, který mě podporuje bez ohledu na to, jak závod dopadne. A nesmím zapomenout ani na svou rodinu – byla tu pro mě, když jsem to nejvíc potřebovala. Stejně tak děkuju celému klubu, který mě vždy podržel. Bez nich všech bych tohle nikdy nedokázala.

Jak se ti podařilo srovnat hlavu před závěrem sezóny? Byl nějaký zlomový moment?

Moje předzávodní pocity bývají většinou smíšené – spíš negativní. To mě často brzdilo ve výkonech. Ale právě v Podolí, před závodem, se mi povedlo srovnat myšlenky a uklidnit se tak, jak jsem to sama u sebe už dlouho nezažila. Možná právě to rozhodlo.

Můžeš popsat průběh závodu? Jak ses cítila během jednotlivých fází?

Odstartovala jsem s tím, že do toho dám úplně všechno. Věděla jsem, že je to můj poslední závod na dlouhém bazénu jako starší juniorka, a chtěla jsem se rozloučit se vší silou. Často mívám pomalé začátky, ale tentokrát jsem se do toho opřela hned od začátku – a vydrželo mi to až do cíle. Celý závod mi sedl, i přesto že se plavalo venku. Už dlouho jsem neměla tak dobrý pocit z vody.

Byl tohle tvůj nejlepší výkon sezóny?

Rozhodně ano. Ten titul je jeden z mých největších úspěchů. Mám za sebou třeba i účast na EYOF 2022, ale letos tohle byl bez debat můj top výkon.

Jak ten titul vnímáš – jako odměnu, nový začátek...?

Vnímám to hlavně jako obrovskou odměnu za všechno úsilí, ale i za chvíle, kdy se nedařilo. Je to pro mě i takový „nakopávač“ – důkaz, že to všechno má smysl a že to stojí za to nevzdávat.

Co tě čeká teď – odpočinek, nebo už plánuješ další kroky?

Krátký odpočinek určitě přijde vhod. Ale už jsme s trenéry začali mluvit o příští sezóně a o tom, co bychom případně mohli upravit v přípravě. Takže hlava už se pomalu zase přesouvá zpátky do tréninku.

Kláro, díky za otevřený rozhovor a ještě jednou gratulujeme k titulu. Tvůj výkon i cesta, kterou jsi prošla, jsou inspirací pro každého, kdo ví, že za úspěchem často stojí víc než jen trénink. Přejeme ti, aby ti odpočinek po sezóně dodal novou energii a sílu do dalších výzev. Budeme ti držet palce, kamkoli tě voda zavede!

(Jan Karas)