Z cest po Čechách J. Hiekové 10. díl

Když jsme přijeli na Chodsko, bylo největším přáním mého manžela, podívat se na rybník v Babylonu. Jako malý chlapec tam byl se svými prarodiči a dodnes vzpomíná na historku se svým dědečkem. Děda ho tehdy nutil, aby sjel po skluzavce v rybníku. On to ale odmítal, skluzavka byla pro něho moc vysoká a on se prý strašně bál na ní vystoupat, natož pak sjet dolů. Dědeček se proto na něj zlobil a manžel se pak dlouho trápil, že nedokázal svůj strach překonat a dědečkovi jeho přání splnit.

     Po příjezdu do Babylonu jsme u dřevěné kapličky potkali jednu místní paní. Manžel se jí hned začal vyptávat, zda je v rybníku ještě ta velká skluzavka, která tam stávala v době jeho dětství. "To jste měli přijet vloni," odpověděla mu paní "přes zimu ji zbourali a postavili tam novou, o dost menší." Viděla jsem na manželovi jisté zklamání, že svou nezdolanou skluzavku už neuvidí. Přesto jsme se k rybníku vydali.

     Babylon byla dřevorubecká osada s původním názvem Pařezov. Název je zřejmě spojen s rozsáhlým kácením lesních ploch v této oblasti. Trvalé osídlení je zde doloženo již v 10. sto-letí. Větší osada vznikla v průběhu 15. století. Je to patrné z první písemné zmínky z roku 1587, ve které se o ní píše jako o roztroušené a neuspořádané osadě. V této době byla v Pařezově založena rozsáhlá soustava rybníků. Sloužily jednak jako hospodářské, k chovu ryb a jednak jako ochranné, proti povodním. V roce 1621 získal do zástavy Pařezov i s rybníky, okolní vesnice a zbořeniště hradu v Domažlicích Wolf Vilém Lamingen. Od roku 1630 se pak stal právoplatným majitelem těchto statků. Majetek po něm zdědil syn Wolf Maxmilián (Lomikar), ovšem s tím že hrad přenechal městu Domažlice. Ostatní statky si ponechal. Po Lamingenově smrti získal jeho majetek šlechtický rod Stadionů. Filip František, poslední člen rodu, položil na přelomu 19. a 20. století základy pro rekreační využití horního pařezovského rybníka, zvaného též Babylon. Na jeho břehu nechal postavit hospůdku s rybářskou chýší, zvanou Baštírna, nechal zde vytvořit písečné pláže a několik kabinek na převlékání. Takto upravený rybník si získal rychle popularitu, začaly se kolem něj stavět penziony a hotely, později i chatová osada a kemp. I dnes je vyhledávaným místem k odpočinku, s tím rozdílem, že zde přibyly kabinky, stánky s občerstvením a Baštírnu nahradila nová hospůdka. Ani pláž už není písečná, ale travnatá.

     A jak to dopadlo s tou skluzavkou v rybníku?

I když to nebyla ta původní, manžel se k ní, z nostalgie, do rybníka vypravil. Sice po ní nesjel, ale vystoupal po ní a zamával dědečkovi tam nahoru mezi obláčky.

    J. Hieková