Rozhovor s bývalým starostou Lubence Bohumilem Peterkou

Tak trochu se smíšeným pocitem. Je tu přece jenom 23 let práce ve veřejné sféře, kdy prakticky každý den přinášel nové problémy a potřeby, které bylo nutno řešit. Jste sice  obklopen spolupracovníky, ale doléhá na vás tíha odpovědnosti za život a rozvoj celé obce. Za dobu starostování jsem zažil tři velké ohně, bleskovou potopu, dvě úmrtí zaměstnanců, nespočet havárií s ohrožením života chodců atd. Za to všechno starosta zodpovídá, to všechno musí řešit a vyřešit. V pátek nebo svátek, to je jedno. Neteče voda starosto, co s tím uděláš? Nejde elektřina, jak to zajistíš? Je to neustálý kolotoč a nápor na psychiku člověka.  A pak přijde konec a najednou si musíte zvyknout na to, že už tolik nejste potřební. Samozřejmě to jede dál, dobře rozjetá mašina má určitou setrvačnost a tak i život v obci jede dál, ale už s jiným „mašinfírou“. A tak si musíte zvyknout na to, že si ráno pospíte, pak v klidu posnídáte a můžete se věnovat svým zálibám. Ale jakým, když můj největší koníček byla do určité doby má práce. Nejde to tak rychle změnit návyky, ale ono se to časem poddá.

Rozhodně ne. Do funkce starosty jsem se dostal smutnou souhrou náhod v roce 1991. V té době se privatizoval Státní statek Lubenec a pro mě to bylo určité řešení  situace v zaměstnání.  Na naléhání  místostarosty Ing.Vopata, který nechtěl obec vést sám po tragickém odchodu původního starosty, jsem nakonec nabídku přijal s tím, že se uvidí, jak to půjde. Pak mě to chytlo a zůstal jsem starostování věrný až do letoška.

Hodnocení mého působení na radnici nepřísluší mě, ale občanům. A vzhledem k tomu, že mě ve volbách vždy podpořili, tak předpokládám, že byli snad spokojení. Samozřejmě, že ne všichni. To by snad ani nebylo normální. Čím je člověk déle v rozhodovací funkci, tím méně vás občané plácají po ramenou a tím více na vás hledají mouchy. Veřejná funkce je dosti ošidné místo, stačí, aby někdo vyvolal nepodloženou fámu, a už se s vámi židle houpe. Zatím jsem to vždy ustál a poslední volby mi potvrdily, že má víra v rozumné lidi se opět potvrdila. Přestože jsem veřejně před volbami prohlásil, že již nechci kandidovat na funkci starosty a šel jsem na druhé místo na kandidátce, dostal od voličů velký počet hlasů. To mě samozřejmě moc potěšilo a dodalo novou energii.