Do třetice…

Krásnou ilustrací toho, jak to často chodí v našem zdravotnictví, je jedna příhoda z minulého týdne. Jedna pracující důchodkyně chodí na brigádu do lesa na Lounsku. Při broušení kosy se hluboce řízla do ruky. Ránu rychle ovázala a dcera ji vezla autem k ošetření do nejmenované chirurgické ambulance v Lounech. Tam jí sdělili, že ji neošetří, protože mají hodně lidí a poslali ji k ošetření na polikliniku, do konkurenční chirurgické ambulance. Ani tam se ale paní ošetření nedočkala. Neměla totiž u sebe kartičku zdravotní pojišťovny ani občanský průkaz. Jaký div, že si do lesa ani jeden z dokladů nevzala. Ač je paní mírné povahy, doprošování, aby ji někdo ošetřil, už měla po krk. Naštěstí její dcera má známou sestru u obvodního lékaře. Právě „obvoďák“ byl do třetice ten, který ošetření po zmíněných peripetiích poskytl.

Nabízí se zde otázka, zda by paní nevyšlo lépe, kdyby si rovnou z lesa zavolala záchrannou službu, která by k ní musela přijet přímo na místo. Ušetřila by nervy i peníze. Jediný, kdo by neušetřil, by bylo naše zdravotnictví. Ale to je asi to poslední, co našim lékařům leží na srdci.