Stopa Schwarzenbergů je znatelná po blízkém okolí, cestu po ní nabídne nový projekt, říká Vít Pávek

Královské město Louny Schwarzenbergům nikdy nepatřilo. To se ovšem nedá říct již o jeho blízkém i vzdálenějším okolí. Kromě Dobroměřic patřila tomuto rodu mnohá území jižně, západně i východně od města. Jen v okruhu 30 km okolo Loun je dodnes dochováno na čtrnáct panských sídel, která patřila Schwarzenbergům. A tím je tento region oproti známějším jižním Čechám unikátní. Nehledě na to, že vedle sebe fungovaly i dva moderní pivovary, v Postoloprtech a Lounech, či cukrovary, z nichž ten chlumčanský dodnes budí respekt a obdiv. Stopa je však znatelná i v krajině, která je dodnes protkána rozlehlými hospodářskými dvory, kostely, či nenápadnými bažantnicemi. A právě toto bychom chtěli návštěvníkům nabídnout k poznávání, či ke kulturnímu prožití. Mnohdy jsou bývalá knížecí místa kulturními centry dlouho, avšak bez většího povšimnutí. Jiná se pro změnu kulturnímu životu vyhýbala, a i to bychom chtěli změnit.

Od poloviny 17. století do konce 2. světové války jednoznačně. Lounsko mělo oproti jihočeskému regionu pestřejší historii. Již od středověku si půdní fond rozdělovaly kláštery a královská města, zbylé části pak patřily mnohým menším šlechticům. Teprve v dobách Karla IV. se objevuje rod Kolowratů, který obsadil celé Džbánsko, včetně Ročova, Nového Hradu, Mašťova, Mšece, ale i hradu Krakovce u Rakovníka. Jenže už za vlády Rudolfa II. žádné území na Lounsku Kolowratům nepatřilo a tehdy začalo časté střídání různých šlechticů, které trvalo až do napoleonských válek. Za tu dobu bychom zde našli Sternbergy, Lobkowicze, Michny z Vacínova, Vřesovce, Sinzendorfy, pány z Leopoldsheimu, markrabata z Baden-Badenu i drobné pány. Jako poslední vzdorovalo barokní středisko se sídlem v Cítolibech, či menší panství v Nečemicích. Od roku 1813 tak nakonec rod vlastnil téměř plynulé území od Slaného, přes Postoloprty k Žatci, Chomutovu a Mostu. K jejich majetku ovšem patřily i Lovosice a část Českého středohoří směrem k Ústí nad Labem. K pozemkovému propojení Lovosicka a Lounska však nikdy nedošlo. Přese všechno zde dosud zůstaly statky Schwarzenbergům nepodřízené, ač o ně dlouhá léta usilovali. Ale ani o Libochovice, Krásný Dvůr a Petrohrad či Peruc oficiální zájem neprojevily, ačkoliv i tam byl vliv rodu značný. Mnohé princezny ze Schwarzenbergu byly totiž provdány jak za Thuny z Peruce, tak i Czerniny z Krásného Dvora. Ještě koncem 19. století patřilo rodu v severozápadních Čechách přes dvacet tisíc hektarů půdy.

Stopy Schwarzenbergů jsou v krajině Lounska znatelné dodnes, i když se postupně řada honosných budov mění v prach. Nutno říci, že již prapředek Schwarzenbergů získal v zástavě v husitských válkách města Kadaň a Žatec, ale i hrady Točník a Žebrák. Ještě před získáním jihočeské Třeboně, která byla prvním vlastním panstvím v Čechách, hospodařili Schwarzenbergové na zástavním panství Křivoklát, které posléze rozšířili o další statky. Kdyby Křivoklát udrželi, věřím, že by jejich hlavní doména nebyla v jižních Čechách, ale zde. Vždyť krátce na to zakoupili panství Mšec u Slaného, ale i statky Jinonice a Smíchov v Praze. Po ztrátě Křivoklátu skupovali statky na Lounsku, Toužetínem a Postoloprty počínaje, Cítolibami, Lenešicemi a Nečemicemi konče.

V Lounech měli Schwarzenbergové od roku 1892 pivovar, nejmodernější v celém Rakousku-Uhersku, a na území města vlastnili i řadu hostinců. Jeden býval v domě Sokolů z Mor, tedy dnešním muzeu, ale i v přízemí současné lounské radnice. Ostatně lounské pivo se točilo i na Mostecku, či v Praze na Smíchově, kde se nacházel hostinec Na Knížecí. Odtud i název dnešního známého pražského autobusového nádraží. Stavební činnost Schwarzenbergů se zvláště projevila na zprvu získaných panstvích. V Postoloprtech došlo k dvojí přestavbě pivovaru, přičemž obě fáze jsou dodnes rozpoznatelné, přestavěn byl i postoloprtský zámek a nově vystavěn děkanský kostel, načež u položení základního kamene byla přítomna i císařovna Marie Terezie. Knížata vystavěla i postoloprtský hospodářský dvůr, který dodnes tvoří panorama města, a podporovali tamní židovskou obec (ostatně v dobách Protektorátu, když byl Židům zakázán vstup do městských parků, otevřeli Schwarzenbergové Židům své zámecké zahrady). Na místě vodní tvrze v Toužetíně byl vystavěn Schwarzenbergy zámek v prostém barokním slohu s ohromným hospodářským zázemím a pivovarem. Nepříliš známá je i ves Blažim, které vévodí kostel, fara, ale i unikátní sýpka. Jiná sídla, např. zámky v Jimlíně, Lipně, Domoušicích, Vršovicích, Cítolibech či divická tvrz, byly přestavovány minimálně a sloužily vesměs úřednickému aparátu a pro hospodářské využití. Ovšem i řada kostelů na Lounsku nese knížecí erb, coby připomínku dávných patronů, ať je to kostel ve Smolnici, či v Hřivicích.

V současnosti vzniká skládací brožura, která bude k dispozici na kulturních i turistických místech nejen v lounském regionu, ale i v celém Ústeckém kraji či dokonce na bývalých schwarzenberských jihočeských hradech a zámcích. Tak se například návštěvníci Hluboké, Krumlova, Vimperka či Třeboně dozví, že slavnému rodu patřila i četná území na Lounsku. Některá dotčená místa ale budou zviditelněna i pomocí kulturních akcí. Do projektu se totiž zapojilo jak Kulturní zařízení města Postoloprty, tak i tamní Spolek Porta Apostolorum a samotné děkanství, dále pak Nadační fond Karla Blažeje Kopřivy v Cítolibech, Spolek sv. Bartoloměje ve Smolnici, bratři Lukášové ze zámku v Toužetíně, divadelní Studio Dva z Prahy vlastnící tvrz v Divicích, Oblastní muzeum v Lounech, Městská knihovna v Lounech, znovuobnovené vinařství v Chlumčanech a samozřejmě zámek Nový Hrad v Jimlíně. Věříme však, že se připojí i další subjekty a fyzické osoby vlastnící bývalé schwarzenberské stavby.

Nový Hrad v Jimlíně je opravdu jediným bývalým schwarzenberským zámkem v severozápadních Čechách, který je otevřený veřejnosti. A z odborného hlediska musím podotknout, že je to věčná škoda. Bohužel po druhé světové válce nebyl žádný ze schwarzenberských zámků v tomto regionu určen k veřejnému zpřístupnění a tím tak turisté navštěvující státní hrady a zámky od 50. let byly ochuzeni o znalosti historie Schwarzenbergů pod svahy Českého středohoří. Generace pamětníků již vymřely, či byly vyhnány hned po válce. Turisté se tak mohli seznámit jen s Czerniny v Krásném Dvoře, a pak až s Dietrichsteiny a Herbersteiny v Libochovicích. Lounsko svého reprezentanta až dodnes nemělo. Tím se stal právě Nový Hrad, který návštěvníkům odtajňuje dějiny Kolowratů i Schwarzenbergů. Ovšem ne všechny schwarzenberské zámky jsou v tristním stavu jako známé Postoloprty, Vršovice, Lipno či Cítoliby. Na některé se život vrátil. Například v Mšeci u Slaného sídlí v zámku základní škola, v lovosickém zámku je naopak střední škola a toužetínský zámecký areál znovu ožil hospodářským ruchem, divickou tvrz nyní vlastní pražské divadlo a zámek v Domoušicích je znovu obýván. Stejně tak i chlumčanský cukrovar a černčický velkostatek našly využití, či Nový Dvůr na břehu lenešického rybníka se též proměnil v živoucí historické sídlo. Oprav se dočkaly i kostely a hospodářské knížecí statky.

Věříme, že ano. Díky výročí je i důvod, proč letos s projektem začít. Zámek samotný zažívá v posledních letech nárůst v návštěvnosti. V roce 2012 prošlo zámkem přes 4 300 lidí, a za rok 2016 činila návštěvnost téměř 15 000 lidí, a to nepočítám tisíce lidí, kteří dorazí každoročně na tradiční i nové akce, ani stovky těch, kteří si projdou venkovní areál a bezplatně vystoupají na zámeckou věž, či posedí při zámeckém šenku. Víme, že na zámek přijeli za poslední čtyři roky lidé i díky zámeckým letákům, na které narazili např. na Kratochvíli, Třeboni či Červené Lhotě, ale i na moravských, východočeských a západočeských zámcích. Bez propagace by to nešlo a myslím si, že je potřeba unikátnost regionu představit návštěvníkům ze všech koutů republiky. Jako rodilý Jihočech se dodnes setkávám s názory, jak jsem mohl odejít od třeboňských rybníků do tak ošklivého kraje. Ošklivý je pro ty, kteří sem nepřijeli díky dlouholeté nálepce. Za sebe mohu říci, že se mi pohled na České středohoří či stolové hory Džbánska neomrzel, zatímco zrcadlo třeboňských rybničních hladin zůstává skoro neměnné, často je i dosti zčeřené, a hlavně velmi brzy zevšední. To poznají lidé, kteří chtějí za poznáním cestovat a poznávat dosud neobjevené perly republiky, jímž Lounsko bezpochyby je. Jde ovšem i o to, aby si i místní lidé uvědomili bohatou historii svého regionu a byli na ní pyšní, jako bývali naši předkové. Doufám, že se díky projektu, vázaném na nejznámější šlechtický rod u nás, podaří zviditelnit aktivity místních spolků, které udržují odkaz Schwarzenbergů stále živý, ač to dodnes málokdo z nás vnímal. Upřímně říkám, že to co dodnes po Schwarzenbercích zůstalo v malém okruhu Loun, nemá ani Českokrumlovsko či Třeboňsko, které poutají pozornost na sebe samé, ale v okolí není toho příliš k poznávání.

Řada obcí v letošním roce schwarzenberská výročí má, ale příliš připomínána nebudou, neboť se o nich moc neví. I to je provázáno historickým vývojem od poválečných časů. Například jen s Novým Hradem před 250 lety získali Schwarzenbergové Jimlín, Lipenec, Opočno, Touchovice, Hřivice či Zbrašín, tudíž i tyto obce mohou slavit stejné výročí. Navíc Jimlín si v letošním roce připomíná 750 let od první písemné zmínky. Letos je to ovšem i 325 let od chvíle, kdy Schwarzenbergové zakoupili panství Postoloprty s okolními obcemi, stejně tak i Toužetín se Smolnicí a dalšími obcemi. V Postoloprtech, které byly pro Schwarzenbergy tím nejvýznamnějším sídlem v regionu, se nejedno výročí určitě připomene. V červenci tomu bude 275 let od narození Jana Nepomuka ze Schwarzenbergu na postoloprtském zámku. U té příležitosti bychom rádi s děkanstvím uspořádali mši za rod Schwarzenbergů v děkanském kostele, který byl právě na počest narození prince vystavěn. Na podzim bychom si naopak chtěli připomenout slavné lovecké časy, kdy Schwarzenbergové s dalšími šlechtici vyjížděli po svátku sv. Huberta do okolních obor a bažantnic. V Lounech bychom zas v letním čase připomněli jednodenní slavností 125. výročí od vystavění lounského knížecího pivovaru, při níž dojde k připomenutí i dějinných schwarzenberských momentů na Lounsku. Takovým propojením těchto výročí může být i letošní Noc kostelů 9. června, kdy budou otevřeny v jednotném čase kostely v Postoloprtech, Břvanech, Blažimi, Opočně, Hřivicích, či zámecká kaple na Novém Hradě a kapličky v podzámčí. Čekají nás ale i přednášky na Novém Hradě, v Postoloprtech a Lounech.

Projekt příliš představován nebude. Počítá se totiž s tím, že bude neustále doplňován. Veškeré informace budou lidé získávat na informačních centrech v Lounech a Postoloprtech, včetně nabídky zapojených kulturních akcí, jež by měly být formou plakátů aktualizovány vždy po dvou měsících. Na každém dotčeném místě bude vždy uváděno, že se akce koná v rámci schwarzenberského projektu. Očekáváme i účast současné hlavy rodu, Karla Schwarzenberga, na některých význačných akcích. Projekt bude propagován i na webových portálech či sociálních sítích. Uvidíme, kterak se projekt uchytí. Pokud ano, dá se předpokládat, že by se v dalších letech mohl rozšířit o cyklostezku, panelové poutače seznamující s historií daných lokalit či tištěného knižního průvodce. To ovšem přinese až čas a chuť lidí přijmout tuto historii za svou.