O něčem jiném

A máme tu hokej. Vlaječky na autech, větší spotřeba alkoholu, tyčinek a brambůrek, a k tomu trochu hraná sounáležitost, prý vlastenecká. Těm mladším to bere dech, nechávají se rádi touhle atmosférou spolknout, ale my ostatní víme své. Nejkrásnější hokej, a to se mnou musíte souhlasit, se hrál v 80. letech. Nemusím si pouštět žádný záznam, jména „našich“ českých i slovenských hráčů mi skáčou do pera samy. Dopita, Růžička, Stavjaňa, Rosol, Kučera, Bříza a další. Tihle kluci hráli o čest a s hrdostí a bylo to sakra znát! To byly zápasy, a ty s Ruskem, no někdy až na infarkt.

Ale i Rusové byli machři, na některé z nich si i vzpomenu. Fetisov, Makarov, Krutov, který tou svou jizvou na tváři budil strach a respekt. Tenkrát nešlo o prachy. Šlo o prestiž, národní hrdost, a o to pravé, nefalšované vlastenectví. Časem se národní týmy rozpadly a plno snílků zběhlo tam, kde bude líp a kdes se dobře platí a ten parádní, hrdostí nadupaný hokej zmizel v nenávratnu. Když se čas od času, ta už několikátá generace hráčů přece jen sejde, aby dala jako národní tým všem na frak, je mi smutno. Necítím z těchto kluků totiž vůbec nic. O hrdosti rvát se za naši republiku tu nemůže být řeč. Je to už o něčem jiném… Ivana Žáčková