Kouzlo světla rozzářilo Masarykovy sady

Světelné efekty rozzářily lounský park. Festival Kouzlo světla se po roce vrátil do Loun.

Tentokrát nebylo centrem dětí město a jeho ulice a budovy, ale lounské Masarykovy sady. Program, který si nenechaly ujít stovky návštěvníků, nabídl díla několika současných audiovizuálních umělců, která byla k vidění pod širým nebem i v pavilonech výstaviště. Někteří z umělců svá díla představili v Lounech už při uplynulých dvou ročnících. Návštěvníků do parku proudily davy, díky rozmístění děl se ale u žádného nemuseli lidé mačkat, ale v klidu si vychutnat nabídnutý zážitek. Program, který probíhal od osmé večerní do půlnoci, letos sestavil český vizuální umělec Jan Hladil, který v roce 2015 ve spolupráci s Romanem Duškem poprvé světelně vizualizovali kompozici Zdeňka Sýkory na piazzettě Vrchlického divadla, v roce 2016 na Kouzlu světla vystavil svůj projekt Rezonátor. Pro festival vybral jak již na poli audiovizuálních instalací etablované umělce, kteří patří ke špičce oboru u nás a vystavují též v zahraničí, tak nadějná jména z klubové scény. Někteří z nich svá díla představili při uplynulých ročnících. Novinkou letošního Kouzla světla bylo pásmo tří audiovizuálních live performancí umělců z labelu Lunchmeat, jež již přes deset let v podstatě definuje podobu progresivní audiovizuální tvorby nejen v Praze. „Děkujeme všem za skvělou atmosféru na Kouzlu světla,“ napsali pořadatelé krátce po skončení festivalu na své facebookové stránky. Na snímku dílo Elišky Kociánové, umístěné v dřevěném altánku, který nabídl dostatečně malý prostor pro jednoduché vytvoření hutné atmosféry. Pomocí rozličných světelných zdrojů se ukázala čtyři rozdílná prostředí pomocí světel a jednoduché scénografie. 

Videomapping pavilonu A. Velkého potlesku se dostalo každému promítnutí videomappingu na pavilonu A. Ten byl dílem Františka Pecháčka. Tématem díla byla jedna typická vlastnost videomappingu: jeho pomíjivost. Videomapping je totiž umění, které trvá jen chvíli, probíhá jen v určitý moment a poté odezní. Foto: Lucie Steklá

Vizualizace Dynamo. Studio Hyperbinary představilo v pavilonu A audiovizuální světelnou instalaci s názvem Dynamo. Ve fyzice „dynamo teorie“ představuje mechanismus, kte-rým nebeské těleso, jako je Země nebo hvězda, vytváří magnetické pole. Teorie dynamo popisuje proces, kterým může rotující, konvekční a elektricky vodivá tekutina udržovat magnetické pole v astronomických časových měřítkách. Dynamo je považováno za zdroj zemského magnetického pole a magnetických polí Merkuru a Jovianských planet. Foto: Lucie Steklá

Sen Noci Svatojánské. Vizuální laserová instalace Jana Hladila na louce u hlavního vchodu do parku zavedla návštěvníky festivalu do Sne Noci Svatojánské. Zrcadlo se za dobu své existence stalo nedílnou a všední součástí našeho života. Obraz našeho odrazu nás ale definuje v očích všech ostatních. Stejně tak i odraz okolního světa nepovažujeme za nic zásadního. Ale i přesto můžeme opustit tento omezující sociální konstrukt a začít vidět zrcadlo jako dveře do paralelní dimenze, ze kterých k nám mohou proudit světelné objemy ryzího úžasu. Foto: Lucie Steklá

Světlo - sklo - prostor. Instalace ze skleněných objektů zaujala návštěvníky v pavilonu B. Marek Šilpoch se ve své práci s názvem Světlo - sklo - prostor věnuje fenoménu lumia. Tichému světelnému umění, které propagoval a pojmenoval avantgardní umělec Thomas Wilfred v první polovině 20. století. Cílem díla Marka Šilpocha je přenesení uměleckého zážitku na diváka, který se při vstupu do instalace stává její součástí a jedině on je schopen dílo svojí interpretací dokončit. Foto: Lucie Steklá