Vystudovaná úřednice peče dorty, jaké umí málokdo

JIRKOV (tos) — K pečení sladkých dobrot ji to prý táhlo už od dětských let. Své první cukroví napekla ve třinácti, kdy většina děvčat podobného věku měla docela jiné zájmy. A nezůstalo u prvního pokusu, v cukrařině se mladá adeptka dávného řemesla průběžně zdokonalovala. Někdy kolem dvaadvaceti na přání své maminky zkusila svůj první dort. Odezva na něj byla skvělá a probudila doposud skrytou touhu dosáhnout ještě něčeho víc. Dnes Nikola Kielbasa (34) dorty a další sladkosti peče profesionálně a její práce ji neskutečně baví. Zároveň ale pochybuje, že jí tohle povolání vydrží až do důchodu.

„Mám takovou nepříliš šťastnou vlastnost: vidím na všem, co vytvořím, i tu nejmenší nedokonalost, které si nikdo jiný nevšimne. Strašně prožívám každý dort a jsou to kolikrát hrozné nervy. Nevím, jestli se mi tohle do budoucna podaří zmírnit,“ přiznává cukrářka. Pravdou je, že nikdo jí její práci „nehodil na hlavu“, ani ji nezkritizoval. Zákazníci naopak — zejména na sociálních sítích — její umění chválí. A že to není chvála planá, dokládají nejlíp snímky na druhé straně dnešního vydání Nástupu.

Přesto se naše hrdinka při slovech o „nádheře“ či „dokonalosti“ ošívá a začíná být nesvá. Úžasné a dokonalé to prý mívají zejména zahraniční mistryně a mistři dortařiny, k nimž se už několik let snaží jezdit na zkušenou. Nikča — touto domáckou podobou svého jména pojmenovala i vlastní firmu — byla mimo jiné na kurzu světově vyhlášené Carly Puig. Ta je proslulá neuvěřitelně realistickým ztvárněním 3D dortových portrétů, nad jejichž fotografiemi si člověk není jist, zda hledí do tváře skutečné osoby nebo její „sochy“ z piškotu, fondánu a čokolády. Těm, kdo mají přístup k internetu, lze než doporučit tvorbu této dámy vyhledat. Z českých vzorů Nikola Kielbasa jmenuje na prvním místě Pavlínu Loučkovou, jejíž dorty jsou neméně skvělé a jejichž autorka — je–li to třeba — navíc dokáže reálné vzory „vyšvihnout“ s lehkostí zkušeného karikaturisty.

Ale zpět do Jirkova. Vlastně do Údlic. V Údlicích se totiž nacházela první provozovna Nikča. Ta vydržela fungovat zhruba rok, než majitelku dostihla náhlá deziluze, zpravidla známá jako vyhoření. Nikola, neustále popichována touhou po dokonalosti, totiž pracovala 12 až 16, někdy i 18 hodin denně. To se s úlohou manželky a mámy dvou dětí (dnes 8 a 13) dalo skloubit jen ztěží.

Rekonvalescence prý naštěstí netrvala dlouho. Stačilo pár dní bez pečení a začala se poohlížet po nové provozovně blíž bydliště, kde by začala znovu a v přívětivějším tempu.

„Dělám už jen na objednávku a snažím se práci lépe rozvrhovat. Dřív jsem vyráběla klidně 15 dortů týdně, což bylo vyčerpávající. Když na to přišlo, spala jsem třeba jen dvě hodiny denně. Něco takového nelze provozovat dlouhodobě, proto jsem momentálně na pěti, nejvýš osmi dortech za týden,“ říká cukrářka. Na objednávku občas peče také cukroví, které ve své provozovně dříve nabízela také k přímé konzumaci. Ale nevyplatilo se to. „Vytvořit něco a pak trnout, jestli se to prodá nebo ne, když trvanlivost zákusků je podle normy 48 hodin, také nebylo nic pro mě. Navíc je mi hloupé zákazníkům nabízet něco ze včerejška,“ říká cukrářka.

Stejně jako v čerstvosti má Nikča jasno v surovinách. „Pořádného výsledku nelze nikdy dosáhnout bez kvalitních surovin. Dort, který krásně vypadá, ale stejně tak nechutná, není dobrý dort!“ — vysvětluje. Proto všechno od A do Z vyrábí sama. Koupený polotovar korpusu? Nikdy! Kde má být vanilka, je pravá vanilka, kde má být máslo, je máslo, ne náhražka z rostlinného tuku. Když čokoláda, tak belgická. A kde jsou předepsána vejce, jsou pravá vejce ze skořápky a ne průmyslové „cosi“ z plechovky (nebo dokonce z prášku), co — podpořeno směsí „éček“ — dlouho vydrží a snadněji se s tím pracuje. „Ono to zní jako samozřejmost. Ale třeba použití reálných vajec znamená dodržovat přísné požadavky hygieniků na organizaci provozovny — jako nezpracované živočišné produkty se musí skladovat odděleně od ostatních, chcete–li je omýt, musíte mít zvláštní dřez, ke každé dodávce musí být doklad o původu a podobně,“ přibližuje podnikatelka. Slevit ale nehodlá a zákazníci to — zaplaťpánbu — oceňují.

Ze všech dortů Nikola nejraději vyrábí ty 3D, které co nejvěrněji ztvárňují věci, zvířata či lidi. Tím nejnáročnějším, který zatím tvořila, byl prý dort s hlavou hrdiny filmové adaptace komiksu Venom. A ke 3D portrétu se váže také její zatím nejhorší zkušenost. „Byla to také hlava z hororu, která byla těsně před dokončením, když se mi pod rukama doslova rozpadla. Podepsala se na tom nedokonalá vnitřní podpůrná konstrukce — kterou mimochodem vyráběl manžel — a také horko, se kterým si moc nerozuměl použitý smetanový krém. Kdybych použila klasický máslový, třeba se to nestalo,“ vzpomíná cukrářka. Pak se náhle rozesměje: „Ale hlavní vinu měla ta konstrukce! To tam rozhodně napište, ať si to můj muž přečte!“ — nepřestává se chechtat milující, ale krapet poťouchlá polovička.

A co je tím, co Nikolu Kielbasa na jejím „sladkém“ povolání nejvíc baví? „Je to nevšední práce, u které je za vámi vidět nějaký výsledek. A zároveň víte, že tvoříte něco, co udělá radost jiným. Také za ta léta vidím posun v kvalitě své práce, což je k nezaplacení. Nemohla bych pracovat někde ve fabrice, kde u pásu bezduše opakujete pořád dokola to samé. A hotový výrobek nemáte šanci ani zahlédnout, protože se kompletuje někde úplně jinde,“ říká absolventka studijního oboru administrativní pracovnice, která jako úřednice v administrativě nestrávila jediný den.

Foto: Dortařka Nikča (úsměv v růžovém) před svou jirkovskou provozovnou s jedním z dortů na objednávku (úsměv v zeleném).

Archiv Nikoly KIELBASA