Plavání má nezastupitelné místo v životě každého z nás

Její život se od dětských let točí kolem vody, přesněji kolem bazénové vody. K plavání se dostala jako malá, vydržela u něj až do střední, později zaujala místo trenérky plavání. A tou je stále. Více než čtvrt století vede v Lounech Plaveckou školu Prosen. Jana Prokešová k plavání přivedla také své dvě dcery, které nyní pomáhají s trénováním. Na svůj plavecký tým a plavce je neskutečně pyšná. Říká, že plavání má nezastupitelné místo v životě každého jedince, ať je vykonáváno na úrovni rekreační, závodní, nebo ze zdravotních důvodů. Plavání je tedy nejzdravější pohybovou aktivitou. Jaký je život trenérky plavání se dočtete v rozhovoru. Protože se s Janou znám několik let a moji synové rádi jezdili na příměstské tábory pořádané klubem, je tykání přirozené.

Úspěšně vedeš plaveckou školu a plavecký klub. Kdy ses k plavání dostala ty, co nebo kdo tě k němu při-vedlo? A později k trenéřině?

K plavání jsem se dostala jako malá holka, bylo mi sedm let. Když jsem s rodiči byla na dovolené a táta mě tenkrát v plovací vestě hodil pod jez a čekal, co budu dělat (smích), tenkrát panika, co ti budu povídat. Po návratu z dovolené jsem se přihlásila do plaveckého kroužku v Novém Jičíně, který tenkrát otevírali. V té době jsem vynikala spíše v atletice a míčových hrách, později se plavání pro mě stalo hlavní částí sportovní aktivity.

Byla si závodní plavkyně nebo jen nadšený ,,vodomil“?

Ano, v té době se ze mě stala opravdu závodní plavkyně. Až do svých patná-cti jsem závodně plavala a účastnila se Mistrovství České republiky a jiných soutěží. Ve svém klubu jsem vedla vý-konnostní tabulky. Bavilo mě to. V patnácti jsem naskočila na střední školu a čas na trénování nebyl už tak aktivní, ale stále jsem se v bazénu po-hybovala a plavala už jen tak pro ra-dost. V sedmnácti jsem dostala malou přípravku a začala s ní pomalu nacvi-čovat základy, to mě bavilo ještě víc.

Být šéfovou plaveckého klubu byl tvůj sen, nebo tě k tomuto povolání přivedl život?

Nejspíš život. Vůbec jsem netušila, co bude, být šéfová, to už vůbec. Nerada organizuji lidi, sama to nemám ráda, ale čas mi ukázal, že jdu za tím, co mám ráda, dělám to, co mě baví a to je pro mě podstatné. Po maturitě jsem dostala nabídku pracovat jako cvičitelka plavání, měla jsem za vedoucího svého trenéra, tak to pro mě byla další zkouška a výzva posunout se dál. Byl přísný, ale spravedlivý. Později jsem dostala nabídku na ploutvové plavání, ale to mě úplně nevzalo. Zůstala jsem tedy od svých sedmnácti jako cvičitelka plavání pod Plaveckým klubem Nový Jičín. Ve dvaceti letech jsem se odstěhovala do Loun za svým, dnes už bývalým, manželem a šla jsem do nejistoty, vůbec jsem nevěděla, co bude, chtěla jsem být stále cvičitelka, později trenérka plavání. Bazén v osmdesátých letech ještě nebyl, akorát se něco stavělo, tak jsem čekala. Mezi tím se narodily moje holky a v Lounech dostavěli bazén, pak jsem tak trochu naskočila. Dodělala jsem si další doplnění ke kvalifikaci jako cvičitel a začala se pohybovat kolem vody. Podařilo se a v roce 1995 jsem začala jako cvičitelka pod plaveckým klubem Regena. V roce 1999 jsem se osamostatnila, udělala si živnostenský list a začala pracovat jako fyzická osoba. V roce 2002 se kromě plavecké školy založil i Plavecký klub, kde jsem začala s dětmi i závodit. Od té doby se tomu věnuji naplno. Mám kolem sebe skvělé lidičky, dokonce i obě dcery se začaly věnovat plavání a dnes trénují semnou jako kvalifikované trenérky.

Jsi hlavní trenérka, což vede k doj-mu, že trávíš velkou část svého pracovního dne ve vodě? Je to tak opravdu?

Trenérka sice jsem, ale to neznamená, že všechen čas musíš být ve vodě. Do vody chodím v případě, že máme malé děti v přípravce, se kterými je občas potřeba do vody vlézt. Jinak závodní plavci až tak úplně nepotřebují moji účast ve vodě (smích). Jen když je opravdu něco potřeba ukázat nebo vysvětlit, ale dnes už je spoustu videí, které se jim dají ukázat, děti tím žijí. Hlavně si to udělat hezké (smích).

Nejdříve si založila plaveckou školu, která úspěšně funguje pětadvacet let. Jaká byla cesta od školy, kde sis vychovávala plavce, ke klubu, který úspěšně reprezentuje město Louny.

Jejda, tak trochu jsem na tuto otázku odpověděla už předchozí otázce, ale škola fungovala a tím, že jsem závodi-la, mně napadlo ty děti, které opravdu měly chuť závodit, je zařadit právě do toho závodního plavání. Ani sama ne-vím, jak jsem to všechno dokázala, nejspíš mám schované organizační schopnosti, které mě k tomu vedou (smích). Jsem kamarád, a to že děti mají výsledky je nejspíš, že se nenutí, dělají to pro radost a že je to baví, vyt-váří si skvělý tým i mezi sebou. Vždyc-ky se najde někdo, kdo chce posun dál a já se snažím s celým svým týmem jim tu možnost vytvořit. V klubu jsou skvělí trenéři, kteří dostali tu nejlepší školu. Je tam spoustu bývalých závodních plavců, kteří skončili a předávají zkušenosti dál. Měli jsme, a stále má-me, skvělé plavce, kteří se účastnili a účastní různých soutěží, pohárů, mistrovství republiky, Olympiády dětí a mládeže a jiné akce. Děti naplavaly tisíce kilometrů, aby byly dobrými plavci, jsem na ně pyšná, kam až výkonnostně došly. Spousta plavců dnes už má svoje děti, které posílají k nám do klubu učit se plavat, je to opravdu neskutečný koloběh a velká dřina být dobrým plavce.

Prosen má za sebou náročná léta. Nejdříve došlo k uzavření bazénu v Lounech, kde měl klub léta základnu. Museli jste do azylu v okolních městech. Jak jste toto náročné období zvládli?

Zvládli, těžce, ale dnes už je to stabilizované a myslím si, že život jde dál i přes překážky. Bylo to velice těžké období. Čekali jsme na to, co bude dál, kam se otočit, aby děti mohly pokračovat. No, už je to za námi, jedeme dál. Vhledem k tomu, že si jdu za tím, co mám ráda a věnuji tomu dnes už celý svůj život, tak nejprve přišel strach, pak obava co dál. Ale nakonec zjistíš, že když tě něco baví, tak najdeš vždycky možnost, aby se to uskutečnilo. Trpělivost a tým, který se vytvořil za ta léta, mě držel. Byly chvíle, kdy jsem to chtěla vzdát a nechat to být, ale děti, které jsou v klubu, jsou tak skvělé, že jsem to nemohla zastavit. Vlak je neskutečně rozjetý a nejde z něj vyskočit. V Bílině jsme dostali možnost pronájmu bazénu a tím se stalo to, že k našemu klubu přibyl ještě nový klub PK Bílina, který jsme v letoš-ním roce založili. Začaly se k nám při-dávat další děti, které chtěly chodit na plavání. Teď už to zase frčí, jak má. Věřím, že jsou všichni kolem nás spokojeni.

Po dostavbě nové haly v Lounech nebyla situace optimální, řešili jste fungování klubu v nových prostorech. S městem a provozovatelem jste našli společnou řeč a vše funguje, jak má.

K této otázce se nechci vyjadřovat, omlouvám se. Běží to, a to je důležité. Všichni jsme to zvládli a jedeme dál. Pro mě nejtěžší období za celou dobu působení v této činnosti.

Během téhož roku (2020) přišla covidová epidemie a zákaz sportovních činností. Přestáli jste toto období v plné síle a plavci se vrátili?

Covid byl zastávkou, ale ne tak velkou, naštěstí fungují internety a náš skvělý tým trenérů, tak jsme přes online dělali tréninky na suchu. Šlo to, plavci měli individuální tréninky doma, každý si v tom období musel nějak zabezpečit svůj prostor ke cvičení a aktivitě. Dělali jsme různé výzvy - běžky, kolo, všechno možné. Dílo se podařilo, přežili jsme. Po covidu se plavci vrátili skoro všichni, až na pár výjimek, do pár měsíců se opět rozjelo plavání v plné síle a registrovala se hromada nových dětí, které měly zájem závodit nebo jen chodit plavat.

Plavecká škola nabízí plavání pro školky a školy, které je od roku 2017 povinné. Je to dobře? Mohou se děti ve velkém kolektivu naučit plavat?

Z praxe vím, že mnoho dětí má s plaváním problémy. Je spoustu dětí, které neumí plavat a bojí se. Strach je důležité odstranit, a kde jinde než během plavání pro školky a školy. Z mého po-hledu je tedy určitě dobře, že se jim tato možnost nabízí. Rodiče by si měli vážit aktivity nejen nás trenérů, ale hlavně učitelů a pedagogů, kteří to zajišťují a mají zájem je na plavání doprovázet v rámci výuky. Kdy jindy se to děti mají naučit, než v rámci po-vinné plavecké výuky. Věřím, že výuka bude stále povinná, jelikož děti mají čím dál méně pohybu a voda je základ toho, aby se rodiče o svoje děti nemuseli bát. Spoustu rodičů ani neví, co jejich dítě dokáže ve vodě dělat.

Během roku nabízíte doprovodné plavecké aktivity, jaké to jsou?

Nabízíme plavání pro rodiče a děti od šesti měsíců, pro menší miminka Vaničkování. Pro dospělé nabízíme každou neděli kondiční plavání. Možnost mají také jednotlivci, kteří se s námi mohou domluvit na individuálních hodinách, pokud potřebují připravit např. na zkoušky ve škole.

Plavecká škola ale nepůsobí jen v Lounech, kde všude plavete a jaké kurzy nabízíte?

V posledních letech se naše činnosti rozšířila mimo Louny do Libochovic a Bíliny, kde nabízíme, jak už jsem zmínila, kurzy pro rodiče s dětmi, výuku ZŠ a MŠ a plavání pro děti od 3 let, kondiční plavání pro dospělé a jiné.

Plavecký klub reprezentuje město od roku 2002. Kolik členů oddíl má a jak se plavcům daří? Kolik máte závodních plavců a jak často mají tréninky?

V současné době náš klub tvoří 181 plavců. Největší úspěchy jsou pro nás na Mistrovství České republiky a účast na Olympiádě dětí a mládeže, tudíž plavcům se daří z mého pohledu velice dobře. Náš klub tvoří tedy 141 závodních plavců v registraci a tréninky mají třikrát až čtyřikrát v týdnu po dvou hodinách v bazénu Bílina a Louny. Čtyřicet dětí tvoří ty nejmenší přípravky, kde se děti učí základy plavání a přípravu, ty plavou jednou až třikrát týdně v Lounech i Bílině. Ranní tréninky v posledních letech nemáme právě z důvodu dojíždění.

Kolik vlastně pracuje v Prosenu trenérů, jak široký je váš tým?

K dnešnímu dni máme v klubu šest trenérů na dohody. Jsou velice šikovní a doufám, že jim jejich nadšení ještě chvíli vydrží (smích).

Jsi ráda, že plavání zůstalo v rodině a dcery ti pomáhají?

Ano, jsem moc ráda a pyšná na to, že jdou v mých stopách a děti je mají rády. Jsem vděčná za to, že spolu fungujeme, že je to baví a předávají zkušenosti zase dál.

Blíží se léto a řekněme plavecká přestávka, co plánujete na dvouměsíční volno? Stále pořádáte oblíbené příměstské tábory? Jedete s plavci na soustředění?

Řekla bych, že pro nás právě létem začíná období největší práce. Už od začátku léta pořádáme ve Chojkovském mlýně první týden sportovní soustředění pro ty nejmenší a ty, co chtějí léto začít s námi. Hned druhým týdnem začíná první až třetí turnus příměstských táborů. Hned potom čtyři dny soustředění v Německu, kde nás oslovil tým plavců z Německa, pro nás letos novinka. Po návratu ještě jeden turnus příměstského tábora a hned osmidenní pobyt na Vltavě, kde si starší děti sjedou na pramičkách sedmdesátikilometrovou jízdu po řece s přespáním ve stanech. Poslední týden v srpnu, jako každý rok využíváme se závodními plavci ještě soustředění v zahraničí, kde se chystáme i letos.

Plavání je individuální sport, ale určitě jako tým drží plavci spolu?

Jsme tým a jsem na to neskutečně pyšná. Každý si jede svoji vlnu, ale v závěru jsme tu každý jeden pro druhého.

Říká se, že je plavání jednou z nejzdravějších pohybových aktivit. Proč by měli rodiče dát děti na plavání?

Myslím si, že plavání má nezastupitelné místo v životě každého jedince, ať už je vykonáváno na úrovni rekreační, závodní, nebo ze zdravotních důvodů, a proto se domnívám, že plavání je tedy nejzdravější pohybovou aktivitou. Pro celé lidské tělo.

Děkuji Ti za rozhovor. Ať se Prosenu daří!