Vždyť létat je tak snadné

Za pomoci pěti vlekařů se k nebi vzneslo 3. a 4. srpna, kdy pro tento sport byly ideální podmínky, celkem 23 větroňů. Nejprve bylo potřeba správně nastavit navigaci, zkontrolovat ještě jednou všechny ovládací funkce, a pak se jen čekalo na start. „Už ani nevím, po kolikáté do větroně usedám. Tady na Rané už létám mnoho let, ale pořád je to vzrušující zážitek,“ řekl Jaromír Henrich z Aeroklub Raná a navlékal se do padáku. „Naštěstí jsem ho nemusel nikdy použít,“ dodává a usedá do svého větroně, který sice pamatuje sedmdesátá léta, ale na pohled je jako nový. K jeho „nosu“ připínají startéři lano a motory vlečného letadla nabírají na obrátkách. Travnatá ranvej a už si to míří do šesti set metrů někam nad elektrárnu. Tam nabírá výšku a čeká na start. Vlekaři zatím letí pro další. Všech třiadvacet větroňů je ve vzduchu za půl hodiny.

Ze země je sledují pamětníci. Devadesátiletý Jaroslav Runt, který na Rané začínal v roce 1936 a po válce dělal vedoucího letiště v Kralupech. Odtud ale v padesátých letech dva mladí piloti odletěli na Západ a tak on strávil deset let v uranových dolech. Podívat se přijel i Jaroslav Pokorný, který byl leteckým instruktorem a před šedesáti lety napsal osnovy pro létání s větroni, podle kterých se létá dodnes. „Je to krásný sport a rozdíly mezi tím, jak jsme létali kdysi a dneškem jsou pouze v letadlech. Také bych řekl, že dříve nebylo v aerosportu tolik leteckých neštěstí,“ zhodnotil Jaroslav Runt. Ranský pohár 2011 skončil a členové zdejšího Aeroklubu se již těší na ten příští, který se uskuteční v roce 80. výročí létání na Rané.